Hans Christian Andersen
překlad: Božena Hermannová, Oldřich Liška, Jan Rak, Jiřina Vrtišová

POHÁDKY A POVÍDKY I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PASÁČEK VEPŘŮ

 

 

Byl jednou jeden chudý princ. Měl docela malé království, ale přece jen bylo dost velké, aby se na ně mohl oženit; a princ se oženit chtěl.

Bylo však od něho opravdu poněkud smělé troufat si říci císařově dceři: „Chceš si mě vzít?“ Ale princ se toho odvážil, protože jeho jméno bylo daleko široko proslavené. Na sta princezen by mu bylo rádo řeklo své „ano“, ale podívejme se, zdali to učinila i císařova dcera.

Tak tedy poslouchejte:

Na hrobě princova otce rostl růžový keř, překrásný růžový keř. Kvetl jen jednou za pět let a vykvetl pak na něm jediný květ, ale byla to růže tak líbezně vonící, že kdo k ní přivoněl, zapomněl na všechny své žaly a starosti. Princ měl také slavíka, který uměl zpívat, jako by měl v hrdélku všechny nejkrásnější melodie. Tu růži i slavíka měla princezna dostat; princ je proto uložil do velkých stříbrných pouzder a poslal jí je.

Císař je dal donést před sebou do velkého sálu, kde se princezna bavila se svými dvorními dámami hrou „přijde návštěva!“ – to byla celá jejich práce. Když uviděla veliké skříňky s dary, radostí zatleskala.

„Kéž by to tak byla čičinka!“ prohlásila.

Ale objevila se krásná růže.

„Ach, jak je rozkošně udělaná!“ zvolaly všechny dvorní dámy.

„Je víc než rozkošná!“ řekl císař. „Je nádherná!“

Ale když se jí princezna dotkla, nejraději by se byla dala do pláče.

„Fuj, papá!“ zvolala. „Vždyť není vůbec umělá, je opravdovská!“

„Fuj!“ opakoval celý sbor. „Je opravdovská!“

„Podívejme se ještě, co je v druhém pouzdře, než se začneme zlobit!“ mínil císař.

Objevil se slavík. Zpíval tak překrásně, že nebylo možno mu něco vytknout.

„Superbe! Charmant!“ říkaly dvorní dámy, protože všechny brebentily francouzsky – jedna hůř než druhá.

„Jak mi ten slavík připomíná hrací skříňku vysoce zvěčnělé císařovny!“ řekl jeden starý kavalír. „Ba, ba, – má stejný tón, stejný přednes!“

„Ba,“ povzdechl císař a rozplakal se jako dítě.

„Ani se mi nechce věřit, že je opravdovský!“ prohlásila princezna.

„Ba ne, je to opravdovský pták!“ řekli ti, kdož ho přinesli.

„Tak ať si letí!“ prohlásila princezna a nechtěla za nic na světě dovolit, aby princ přišel.

Avšak princ se nenechal odstrašit. Namazal si obličej na hnědo a na černo, narazil si čepici do čela a zaklepal.

„Dobrý den, císaři!“ řekl. „Nemohl bych dostat tady na zámku službu?“

„Nabízí se lidí habaděj!“ odpověděl císař. „Ale počkejme – potřeboval bych někoho k vepřům. Máme jich spoustu!“

A tak byl princ přijat za císařského pasáka vepřů. Vykázali mu ubohou komůrku při prasečinci; tam musil žít. Ale celý den cosi robil a večer měl již hotový hezoučký kotlík, kolem dokola s rolničkami; když se v kotlíku něco vařilo, krásně zvonily a hrály starou melodii:

„Ach, du lieber Augustin,

alles ist hin, hin, hin!

– po všem je už veta!“

 

Avšak nejumělejší na něm bylo, že podržel-li jsi v páře nad ním prst, hned jsi cítil, co se na kterém ohništi po celém městě vaří: to bylo, pane, něco jiného než (...)

(......)