Hans Christian Andersen
překlad: Božena Hermannová, Oldřich Liška, Jan Rak, Jiřina Vrtišová

POHÁDKY A POVÍDKY I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

BABIČKA

 

 

Babička už je hodně stará, má tolik vrásek a docela bílé vlasy, avšak oči jí září jako dvě hvězdy, ba snad jsou ještě krásnější. Zračí se v nich nesmírná laskavost, a když do nich pohlédneš, máš pocit, jako by se ti dostávalo požehnání. A pak zná babička nejkrásnější příběhy a má šaty s velikánskými květy, z takového nějakého těžkého šustivého hedvábí. Babička toho velmi mnoho ví, protože zná ještě dřívější svět, který otec a matka nepoznali, docela jistě právě proto. Má velký zpěvník se silnými sponami ze stříbra a často si v něm čítá; v této knize má také růži, docela plochou a suchou, která není tak hezká jako růže v babiččině váze. A přece se na tuto suchou růži usmívá svým nejlaskavějším úsměvem, ba, zatřpytí se jí v očích i slzy. Pročpak se takhle dívá na uvadlou růži ve staré knize? Víš to snad ty? Kdykoliv růži skropí babiččiny slzy, nabývá její barva svěžesti a květ se stává čerstvým poupětem, pokojem se šíří vůně, stěny zmizí jako mlžná opona a kolem dokola je krásný zelený les, kam dopadá mezi listy sluneční světlo. A babička – z té se stane docela mladé děvče, půvabné stvoření s plavými kadeřemi a s kulatými červenými tvářemi, hezké děvče, kterému se ani růže svěžestí nevyrovná, až na oči, na ty mírné, laskavé oči, které jsou stále očima babiččinýma. Vedle ní sedí muž, tak mladý, silný a hezký, podává jí růži a ona se usmívá. – Takhle se babička přece nikdy neusmívá! – Ale vskutku je tomu tak, na tváři se jí objeví úsměv. Muž zmizí, kolem přejde mnoho myšlenek a mnoho postav. Onen hezký muž je pryč, růže leží mezi listy zpěvníku, a babička – nu, ta tu stále sedí, stará žena, která pohlíží na uvadlou růži ve zpěvníku.

Nyní je babička mrtva. – Seděla v lenošce a vyprávěla dlouhý, předlouhý (...)

(......)