Hans Christian Andersen
překlad: Božena Hermannová, Oldřich Liška, Jan Rak, Jiřina Vrtišová

POHÁDKY A POVÍDKY I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PASTÝŘKA A KOMINÍČEK

 

 

Viděl jsi někdy opravdu starou dřevěnou skříň, celou zčernalou stářím, s vyřezávanými závity a listy? Právě taková stála v jednom obývacím pokoji, zděděném po prababičce. Byla odshora až dolů pokryta vyřezávanými růžemi a tulipány. Byly na ní ty nejpodivuhodnější ozdůbky a z nich hlavami vystupovali jelínkové s mnoha parůžky; a uprostřed skříně byl vyřezán celý muž, byl náramně pitvorný na pohled, a opravdu se pitvořil, nedalo se říci, že se směje. Měl kozlí nohy, malé růžky na čele a dlouhý vous. Děti v pokoji mu vždycky říkaly seržant nejvyššího a podnejvyššího generálního válečného komandanta s kozlíma nohama, poněvadž se to jméno dalo těžko vyslovit a hned tak někdo takový titul nedostane; a vyřezat ho, to asi byla také pěkná prácička. Ale teď byl přece tady. Díval se pořád na stůl pod zrcadlem, neboť tam stála rozkošná malá pastýřka z porcelánu. Střevíčky měla pozlacené, šaty půvabně podkasány rudou růží, a pak měla zlatý klobouček a pastýřskou hůl. Byla překrásná! Hned vedle ní stál malý kominíček, černý jako uhel, ale jinak také z porcelánu. Byl stejně čistý a hezký jako někdo jiný. A že byl kominíčkem? Toho přece jen představoval. Mistr z něho mohl zrovna tak dobře udělat prince, neboť to bylo jedno!

Stál tam docela půvabně se svým žebříkem a s obličejíčkem bílým a růžovoučkým jako nějaké děvčátko; a to byla vlastně chyba, protože aspoň trochu černý mohl být. Stál docela blízko pastýřky; oba byli postaveni tam, kde stáli, a když už tam byli postaveni, tak se spolu zasnoubili. Vždyť se k sobě hodili, byli mladí, byli ze stejného porcelánu a oba byli stejně křehcí.

Hned vedle nich stála ještě jedna loutka, třikrát větší než oni, byl to starý Číňan, který dovedl kývat hlavou. Byl také z porcelánu a říkal o sobě, že je dědečkem malé pastýřky; to však nemohl dokázat. Tvrdil, že má na ni vliv, a proto kývl na seržanta nejvyššího a podnejvyššího generálního válečného komandanta s kozlíma nohama, který se o malou pastýřku ucházel.

„Tady máš muže,“ řekl starý Číňan, „muže, který je, jak se domnívám, se vší pravděpodobností z mahagonového dřeva. Může tě učinit paní seržantovou nejvyššího a podnejvyššího generálního válečného komandanta s kozlíma nohama, má celou skříň plnou stříbrných věcí – kromě toho, co má v tajných skrýších!“

„Nechci do temné skříně!“ pravila malá pastýřka. „Slyšela jsem vyprávět, že v ní má jedenáct porcelánových žen!“ –

„Tak ty můžeš být dvanáctá!“ řekl Číňan. „Dnes v noci, jakmile to ve skříni zapraská, budete mít svatbu, jako že se Číňan jmenuji!“ A pak zakýval hlavou a usnul.

Ale malá pastýřka plakala a dívala se na svého znejmilejšího, porcelánového kominíčka.

„Myslím, že tě budu musit poprosit,“ pravila, „abys se mnou odešel do širého světa, neboť tady nemůžeme zůstat!“

 

„Udělám všechno, co budeš chtít!“ řekl malý kominíček. „Pojďme hned, však já tě při svém řemesle už nějak uživím!“

„Jen abychom se dobře dostali se stolu!“ pravila pastýřka. „Nebudu (...)

(......)