Hans Christian Andersen
překlad: Božena Hermannová, Oldřich Liška, Jan Rak, Jiřina Vrtišová

POHÁDKY A POVÍDKY I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

HOLGER DÁN

 

 

V Dánsku mají starý hrad, jmenuje se Kronborg. Stojí u samého Öresundu, kudy denně pluje na sta lodí, anglických, ruských i pruských. Lodi zdraví starý hrad z děl „bum!“ a hrad jim odpovídá také z děl „bum!“, protože tak si děla říkají „Dobrý den!“ a „Děkujeme vám!“ – V zimě tam lodi neplují, v zimě je všude samý led, až k švédskému břehu. A pak je tam hotová silnice. Vlaje tam dánská vlajka a švédská vlajka a lidé z Dánska a Švédska si říkají „Dobrý den!“ a „Děkujeme vám!“, ale nikoli děly, nýbrž přátelským podáním ruky. Nosí si housky a preclíky jedni od druhých, protože cizí chutná vždycky lépe. Avšak největším skvostem je přece jen starý kronborský hrad. A právě v něm sedí v hlubokém, temném sklepení, kam nikdo nepřijde, Holger Dán.

 

Je oděn v železo a ocel a opírá si hlavu o silné paže. Dlouhé vousy mu splývají po mramorovém stole, do něhož zarostly. Holger spí a sní, a ve svých snech vidí vše, co se děje nahoře v Dánsku. Vždy o Štědrém večeru k němu přichází boží anděl a zvěstuje mu, že to, co se mu zdálo, je pravda, a že může klidně spát, protože Dánsko se dosud neoctlo v opravdovém nebezpečí! Ale kdyby do něho upadlo, starý Holger Dán by povstal, až by mramorový stůl praskl, jak by z něho vytrhl své vousy. Vyšel by pak z kronborských sklepení a bil by se, až by to bylo slyšet po všech zemích světa.

Tohle všechno vyprávěl jednou dědeček malému vnukovi a hošík věděl, že co dědeček říká, je pravda. Stařík při tom vyprávění vyřezával velikou dřevěnou sochu, která měla představovat Holgera Dána a měla být připevněna na příď lodi; hošíkův dědeček byl totiž řezbář. Řezbář, to je člověk, který vyřezává pro příď lodí symbolické postavy, podle nichž se pak loď jmenuje. Vyřezal tak Holgera Dána: vzpřímeného, hrdého, s dlouhými vousy; v jedné ruce třímal široký meč a druhou opíral o dánský znak.

Dědeček toho tolik vypravoval o významných dánských mužích a ženách, že se malému vnukovi nakonec zdálo, že toho již ví stejně jako Holger Dán, kterému se přece o všem jen zdá. A když si šel lehnout, tolik na to myslil, že tiskl bradu k peřině a měl přitom pocit, že mu k ní přirostly dlouhé vousy.

Ale dědeček zůstal ještě sedět u své práce; vyřezával poslední část, dánský znak. Když byl hotov, zadíval se na sochu a zamyslil se nad vším, co kdy četl a slyšel a co zvečera vyprávěl vnukovi. Pokývl hlavou, otřel si brýle, nasadil si je zas a řekl: „Za mého života Holger Dán už nepřijde! Ale chlapec tuhle v posteli ho možná uvidí a bude při tom, až půjde u nás do tuhého!“ A dědeček znovu pokývl hlavou. Čím déle se na svého Holgera Dána díval, tím jasnější mu bylo, že ho udělal opravdu pěkně. Zdálo se mu, že socha dostává barvu, že se její brnění leskne jako ocel a železo. Srdce v dánském znaku byla stále rudější a lvi se zlatými korunkami v něm oživli.

„Je to přece jen nejkrásnější znak, jaký kdo na světě má!“ říkal si starý řezbář. „Lvi znamenají sílu a srdce vlídnost a lásku.“ Zadíval se na hořeního lva a (...)

(......)