Jakub Arbes

ROMANETA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Teprve po dvou letech – tuším, že to bylo v lednu nebo v únoru roku 1866 – dal o sobě přítel věděti, zaslav mi delší list.

Vypravoval v něm rozmanité veselé anekdoty ze svého života, připomínal si své eskamotérské „bláznovství“, a vyzvav mne, bych mu brzo odepsal a věděti dal, jak se po tu dobu vedlo mně, končil list svůj takto:

„Znáš frázi: ‚Ať žije rozkoš‘? Neznáš-li ji, poznal bys ji v celém jejím dosahu, kdybys byl důstojníkem téhož pluku jako já. Veselejších, bodřejších soudruhů, veselejšího, bezstarostnějšího života vůbec ani si nepřeju…

Jen někdy – ale jen někdy, rozumíš? – když se blíží poslední dny měsíce a gáže už je dávno u všech všudy… bývá mi po čertech mrzuto… Několikráte jsem si už vzpomněl na odpomoc, ale neprovedl jsem to…

A proto tě nyní prosím, kdybys tak náhodou o někom věděl, kdo by byl teď takovým bláznem, jako já býval před lety, piš mi – možná, že by odkoupil buď všechno, nebo aspoň část eskamotérského haraburdí, jež mám ve sklepích smíchovské vily knížat Kinských uloženo.“

Takového zakončení listu jsem se nenadál.

Znaje přítelovu vášeň k zamilované jeho „pseudovědě“, nemohl jsem uvěřiti, že by se z ní byl vymanil úplně, a domnívaje se, že právě citovaná slova přítelova listu jsou buď okamžitým nápadem nebo spíše ještě jakousi ryze eskamotérskou léčkou – bych měl za to, že přítel ve své „pseudovědě“ vůbec ani se necvičí – odepsal jsem mu na to prostě, že neznám nikoho, kdo by koupil, co on ke koupi nabízí.

Že jsem se nemýlil, toho důkazem aspoň částečným byl druhý přítelův list, kterýmž mi odepsal na moji odpověď.

Vykládal mi široce, že přes všechno své namáhání, by na eskamotérské bláznovství zapomněl, nemohl jinak, než konečně zkusiti, zdali by se vášně té zbavil, kdyby své aparáty prodal; ale hned po odeslání listu prý toho trpce želel, že mi tak psal, a dodal, že v případu, kdyby se byl i kupec nahodil, aparátů svých by byl přece neprodal.

Ke konci listu pravil, že v prázdných chvílích přemýšlí neustále o sestrojení svých automatů, a ujišťoval, že produkce, dojde-li k ní někdy, bude velkolepá…

Krátce před vypovězením války rakousko-pruské obdržel jsem od přítele ještě jeden – poslední list. Byl psán opět svěže, skoro rozpustile; vyjímám z něho následující místo:

„Za několik dní snad dojde rozkaz, abychom se vypravili do pole. Polituj svého ubohého přítele… Bez aparátů a bez preparátů, bez karet a bez zrcadel, bez tinktura bez všech možných nezbytných příprav bude musit mumlati: „Spiriti miei ubbidite“, a druhdy vždy poslušní a ku všemu ochotní „duchové“ snad po prvé mu vypoví – poslušnost… Uprostřed deště kulí jest prostý kousek olova mocnější zaklínajících formulek, a šavle má a revolver můj snad mnohému dopomohou, by se co možná rychle spřátelil s tajemnou myšlenkou, že žádná moc lidská…

Eh! k čemu zabřídat v sentimentálnost?!… Dřív nebo později každý z nás se přesvědčí – jako se přesvědčily ty nesčíslné miliardy tvorů, kteří nás už byli předešli zda život končí smrtí… K čemu (...)

(......)