Isaac Asimov

KOSMICKÉ PROUDY
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

15. Odpadlík

Selim Junz nebyl žádný flegmatik. Nic na tom nezměnil ani rok prožitý v pocitech marnosti. Nedokázal noblesně usrkávat víno, jestliže jeho duševní pohoda spočívala na vratkých základech. Prostě nebyl jako Ludigan Abel.

Když přestal vzrušeným hlasem argumentovat, že neexistuje důvod, který by Sark opravňoval unést příslušníka MÚK, a to bez ohledu na to, v jakém stavu je trantorská špionážní síť, Abel pouze poznamenal: „Říkal jsem si, doktore, že bude lepší, zůstanete-li přes noc tady.“

„Mám na práci něco důležitějšího,“ pronesl Junz mrazivě.

„Nepochybně, mladý muži, nepochybně. Přes to přese všechno, Sark se musel pořádně rozjet, jestliže nám likviduje agenty. Existuje vysoká pravděpodobnost, že by vás mohlo potkat něco neblahého, než tato noc skončí. Přečkejme ji a uvidíme, co nám přinese zítřejší den.“

Marně Junz proti nařízené nečinnosti protestoval. Abel, aniž se přestal tvářit nevzrušeně a netečně, najednou jako by ztratil sluch -a nechal Junze odvést, zdvořile sice, ale nesmlouvavě, do ložnice pro hosty.

Junz ležel v posteli, upíral oči na slabě světélkující strop pokrytý freskami a věděl, že neusne. Při jednom nadechnutí se mu zazdálo, že cítí závan plynu, somninu, a než se pořádně nadechl, aby si dohad potvrdil, už spal jako zabitý. O pět minut později, kdy umělý průvan vypláchl anestetikum z místnosti, měl v sobě již takovou dávku, že mohl zdravě spát osm hodin.

* * *

Probudil se do chladného polosvětla rozbřesku a upřel pohled, přerušovaný mžouráním, na Abela.

„Kolik je hodin?“ zeptal se.

„Šest.“

„Dobrý kosme!“ rozhlédl se a vystrčil své hubené nohy zpod přikrývky.

„Vstal jste brzy.“

„Nespal jsem.“

„Cože?“

„Věřte, že to na sobě cítím. Antisomnin na mě nepůsobí jako zamlada.“

„Omluvte mě na okamžik,“ zabručel Junz.

Tentokrát mu příprava na nadcházející den trvala jen pár okamžiků. Když se vrátil, dotahoval si ještě pásek na tunice a uzpůsoboval magnetické zapínání.

„Tak jak? Jistě jste neprobděl celou noc a nevzbudil mě v šest, abyste mi nic nevyprávěl.“

„Máte pravdu. Máte pravdu.“ Abel se posadil na postel, kterou uvolnil Junz, a rozesmál se.

„Omlouvám se, Junzi,“ řekl. „Nejsem ve své kůži. Bdění na mě působí jako droga, točí se mi hlava. Mám dojem, že navrhnu Trantoru, aby sem místo mě poslali někoho mladšího.“

Junz pronesl s trochou ironie, do níž nemohla neproniknout náhlá naděje: „Zjistil jste, že našeho kosmoanalytika přece jenom nenašli?“

„Ne, našli. Je mi to líto, ale našli. Jenom mě potěšila skutečnost, že naše síť je zcela v pořádku.“

Junz měl sto chutí poznamenat, že se může jít i se svými sítěmi ne-chat vycpat, ale udržel se.

„Není pochyb o tom,“ pokračoval Abel, „že věděli, že Chorov je jedním z našich agentů. Mohou vědět i o dalších, které na Florině máme. Jsou to však jen malé ryby, což je Sarkanům známo, a proto by nikdy nepovažovali za nutné podniknout víc, než je sledovat.“

„Jednoho agenta vám zabili,“ upozornil Junz.

„Oni ne. To udělal jeden z kosmoanalytikových společníků přestrojený za hlídkujícího.“

Junz se zatvářil nevěřícně „Nechápu.“

„Je to dost zamotané. Nedáte si se mnou snídani? Musím něco pojíst.“

* * *

U kávy Abel vyprávěl o událostech posledních šestatřiceti hodin.

Junz byl ohromen. Odložil svůj šálek, dosud zpola plný, a už si ho ani nevšiml. „Pokud se na lodi dokázali ukrýt, nemuseli je odhalit. Jestliže vyšlete své lidi, aby si na tu loď počkali, až bude přistávat...“

„Pchá! Nemuseli odhalit! Sám víte, že teplo, které vydává jeden člověk navíc, na žádné moderní lodi neutajíte.“

„Může to ujít pozornosti. Přístroje jsou neomylné, ale nikoliv lidé."

„Přání je otcem myšlenky. Poslouchejte mne. Víme z velice spolehlivých zdrojů, že právě teď, když se loď s kosmoanalytikem blíží k Sarku, zeman z Fife konferuje s ostatními velkozemany. Tyto mezikontinentální porady se normálně konají asi v tak velkých časových odstupech, jako je v Galaxii daleko od jedné hvězdy ke druhé. Je to náhoda, že se radí právě v tuto chvíli?‘

„Myslíte si. že konferují o kosmoanalytikovi?‘

„Ano. Ale to samo o sobě není tak důležitá věc- důležitost jsme jí dali my. MÚK hledal kosmoanalytika téměř rok, a hledal ho s pozoruhodnou vytrvalostí.“

„Nikoli MÚK,“ namítl Junz, „ale já. A dělal jsem to z větší části neoficiálně.“

„To zemané nevědí a nevěřili by, kdybyste jim to řekl. A také Trantor projevil jistý zájem.“

„Na moji žádost.“

„Ani o tom nevědí a nevěřili by tomu.“

Junz povstal a židle se za ním automaticky odsunula od stolu. S rukama za zády pevně zaklesnutýma do sebe začal přecházet po koberci sem a tam. Tam a sem. Občas letmým pohledem zavadil o Abela.

Abel se beze stopy vzrušení věnoval druhému šálku kávy. „Jak to všechno víte?“ zeptal se Junz.

„Co všechno?“

„Všechno! Jak a kdy se kosmoanalytik tajně nalodil. Jak se měšťan vyhnul zajetí... Máte v úmyslu mě klamat?“

„Ale můj drahý doktore!“

„Přiznal jste, že jste nechal své muže pátrat po kosmoanalytikovi nezávisle na mně. Postaral jste se, abych minulou noc nepřekážel -nedal jste mi šanci překážet…“ Junz si vzpomněl na zápach somninu.

„Po celou noc, doktore, jsem byl ve spojení s našimi agenty. To, co jsem udělal a co jsem se dozvěděl, spadá do kategorie - řekněme - důvěrných informací. Musel jste být mimo, a přesto v bezpečí. A vyprávěl jsem vám, co jsem se během uplynuté noci od svých agentů dozvěděl.“

„Na to, co jste zjistil, byste musel mít špiony přímo v sarkanské vládě.“

„Ano, samozřejmě.“

Junz se prudce obrátil: „Ale jděte!“

„Vás to překvapuje? Jistě, Sark je proslulý stabilitou své vlády a loajalitou občanů -ze zcela prostého důvodu: i ten nejubožejší Sarkan je ve srovnání s Floriňanem aristokratem a považuje se, jakkoli mylně, za příslušníka vládnoucí třídy.

Uvědomte si však, že Sark není světem miliardářů, jak si většina Galaxie myslí. O tom vás musel roční pobyt přesvědčit. Osmdesát pro-cent jeho populace má životní úroveň srovnatelnou se standardem ostatních světů a jen o málo vyšší než Florina. Vždy se najde několik chamtivých Sarkanů, kteří jsou natolik frustrováni tou hrstkou populace, která se topí v bohatství, že se dají zapřáhnout do mých služeb.

Velkou slabostí sarkanské vlády je fakt, že si již po dlouhá staletí dává případnou vzpouru do souvislosti pouze s Florinou. Zapomněli dávat pozor na sebe.“

„Ti nedůležití malí Sarkané,“ neodpustil si Junz, „pokud vůbec existují, vám nemohou být moc platní.“

„Jako jednotlivci nikoli. Všichni dohromady však tvoří užitečný nástroj, který slouží našim důležitým zájmům, a někteří z nich, právě ti, kdož si všechna ponaučení, jichž se jim za poslední dvě staletí dostalo, vzali k srdci, dokonce patří k vládnoucí vrstvě. Nabyli totiž přesvědčení, že si Trantor nakonec vybojuje nadvládu nad celou Galaxií, a já věřím, že oprávněně. Dokonce mají dojem, že se nadvlády Trantoru dočkají, a tak se raději předem přidávají k vítězné straně.“

„Ve vašem podání vypadá zahraniční politika jako hodně špinavá hra,“ ušklíbl se Junz.

„To taky je, ale tím, že se vám špína nelíbí, nepřestane existovat. V politice však není jen samá špína. Vezměte si takového idealistu. Vezměte těch pár lidi v sarkanské vládě, kteří neslouží Trantoru pro peníze ani pro vidinu budoucího vlivu, ale jen proto, že upřímně věří, že sjednocená galaktická vláda je pro lidstvo to nejlepší, co nás může potkat, a že jedině Trantor může takovou vládu zajistit. Mám jednoho takového člověka, mimochodem svého nejlepšího, na sarkanském Ministerstvu bezpečnosti; a ten v tomto okamžiku přiváží měšťana.“

„Řekl jste, že ho zajali,“ namítl Junz.

„Ano, zajal ho Minbez. Ale dotyčný agent, který ho zajal, je mým člověkem.“ Abel se na okamžik zakabonit. „Jenže teď svou užitečnost ztratí. Jakmile nechá měšťana uniknout, bude to pro něho v lepším případě znamenat přeřazení na podřadnou funkci, v tom horším uvěznění. Ach jo.“

„Co teď budete dělat?“

„To kdybych věděl. Nejdříve, jakmile přistane na kosmodromu, musíme dostat měšťana. To je jediná jistota, kterou mám. Co bude potom...?“ Abel pokrčil rameny a jeho stará, nažloutlá pokožka se na lícních kostech natáhla jako pergamen.

Pak dodal, „Zemané budou čekat měšťana také. Mají dojem, že ho chytili oni, a dokud ho nebude mít někdo z nás v rukou, nic zvláštního se dít nemůže.“

Hluboce se však mýlil.

* * *

Stručněřečeno, všechny zahraniční ambasády v celé Galaxii dodržovaly na územích, na nichž byly umístěny, exteritoriální práva. Obecně to neznamenalo víc než zbožné přání, vyjma případů, kdy si síla domovské planety vynutila respekt. V praxi to pak vypadalo tak, že jedině Trantor mohl zachovávat skutečnou nezávislost svých velvyslanců.

Trantorské velvyslanectví se rozkládalo na téměř celé čtvereční míli, kolem hlídkovali ozbrojenci v uniformách s trantorskými výsostnými znaky. Žádný Sarkan, pokud nebyl pozván, tam neměl přístup, a ozbrojený Sarkan v žádném případě. Jistě, trantorské osazenstvo ambasády by sotva dokázalo vzdorovat útoku jediného sarkanského pluku déle než dvě tři hodiny, následoval by však odvetný úder organizovaných sil milionu světů.

Proto na ambasádu nikdo nezaútočil.

Ambasáda si dokonce mohla dovolit přímé zásobování z Trantoru - nemusela se spoléhat na sarkanské přechody nebo mezisklady. Z trantorské mateřské lodě, vznášející se těsně nad stomílovým limitem, který odděloval planetární prostor od volného kosmu, mohly vzlétat malé gyrolodě, vybavené vrtulemi pro let atmosférou, a přistávat na malém poli na území ambasády.

Avšak gyroloď, která se nyní nad velvyslanectvím objevila, nebyla uvedena ani v letovém řádu, ani nebyla trantorská. Trpasličí obrana ambasády byla okamžitě přivedena do stavu bojové pohotovosti. Jehlová děla pozvedla svá nakrčená ústí k obloze, silové štíty se vysunuly.

Rádiové zprávy proudily sem a tam. Ve střídavých impulsech stoupala vzhůru neústupná slova, zatímco k zemi se vracelo vzrušené vysvětlování.

Poručík Camrum se odvrátil od přijímačea řekl: „Tak nevím. Tvrdí, že bude sestřelen, jestliže mu do dvou minut nedovolíme přistát. Žádá o azyl.“

Kapitán Elyut, který právě vstoupil, váhal: „A pak bude Sark tvrdit, že zasahujeme do jeho vnitřních záležitostí, a jestli na Trantoru řeknou, abychom to nechali plavat, s vámi a se mnou je konec. Kdo to vlastně je?“

„To neuvedl,“ odpověděl poručík, viditelně rozrušen. „Říká, že musí mluvit s velvyslancem. Povězte mi, kapitáne, co mám dělat.“ V krátkovlnném přijímači zapraskalo a ozval se téměř hysterický hlas: „Je tam někdo? Jdu na přistání! Skutečně! Už nemůžu čekat, a ani nebudu!“ Zpráva zanikla v pronikavém pískání.

„Do kosmu!“ ulevil si kapitán. „Ten hlas poznávám. Nechte ho přistát! Na mou odpovědnost.“

Rozlehly se povely. Gyroloď se snášela rychleji, než měla -to byl důsledek nezkušené a strachem ochromené ruky, která spočívala na řízení. Jehlová děla zůstala zaměřena.

Kapitán se spojil s Abelem, a ambasáda byla uvedena do stavu plné pohotovosti. Letka sarkanských lodí, která se objevila sotva deset minut poté, co gyroloď přistála, výstražně křižovala oblohu ještě plné dvě hodiny. Pak odletěla.

* * *

Seděli u oběda: Abel, Junz a nově příchozí. Vzhledem k okolnostem si Abel s obdivuhodnou vyrovnaností hrál na nezaujatého hostitele.

Dlouhé hodiny se vůbec nezeptal, proč vlastně velkozeman potřebuje azyl.

Junz neměl zdaleka tolik trpělivosti. Sykl na Abela: „Pro kosmos! Co s ním hodláte dělat?“

Abel mu oplatil úsměvem: „Nic. Přinejmenším dokud nezjistím, zda se mi dostal do rukou i měšťan. Rád vím, jaké mám v ruce karty, než je vynesu na stůl. A protože on přišel za mnou, čekání ho znervózní víc než nás.“

Měl pravdu. Již dvakrát začal zeman s rychlým monologem, který Abel vždy přerušil: „Drahý zemane! Vážná konverzace není nic příjemného, má-li člověk prázdný žaludek.“ A s úsměvem objednal další jídlo.

U vína se zeman pokusil znovu: „Zřejmě budete chtít vědět. proč jsem opustil Steen.“

„Skutečně, nenapadá mne ani jeden důvod, proč by měl zeman ze Steenu opouštět sarkanskou půdu,“ připustil Abel.

Steen si oba spolustolovníky pátravě prohlížel. Z jeho štíhlé postavy a hubeného, bledého obličeje vyzařovalo napjaté odhadování situace. Dlouhé vlasy měl pečlivě vyčesané do pramínků sepnutých malými sponkami, které se o sebe šustivě třely, kdykoli pohnul hlavou, jako by chtěly upozornit na to, že jejich nositel ignoruje poslední sarkanskou módu nakrátko střižených vlasů. Z jeho pokožky a oděvu vycházela slabá vůně.

Abel, kterému neušlo, že Junz téměř neznatelně stiskl rty a kradmo si přihladil své krátké, vlnité vlasy, si pomyslel, jak pobaveně by se asi Junz tvářil, kdyby se před ním objevil Steen ve své typické podobě s červeně nalíčenými tvářemi a mědí nalakovanými nehty.

„Dnes jsme měli mezikontinentální poradu,“ začal Steen,

„Ano?“ poznamenal Abel. A vzápětí, aniž hnul brvou, vyslechl vylíčení všeho, co se na poradě odehrálo.

„A zbývá nám čtyřiadvacet hodin,“ zakončil Steen rozhorleně. „Vlastně teď už jenom šestnáct. Skutečně!“

„Vy jste ten X!“ vykřikl Junz, kterého již delší dobu přemáhala netrpělivost. „Vy jste pan X. Přišel jste sem, protože vás odhalili. Což je vlastně dohře. Abele, zde máte důkaz o našem kosmoanalytikovi. Můžeme ho využít k tomu, abychom se k našemu člověku dostali!“

Steen svým tenkým hláskem jen s obtížemi překřičel Junzův silný baryton. „Počkejte, povídám, počkejte! Zbláznil jste se? Přestaňte! Nechte mě promluvit! Říkám vám... Excelence, nemohu si vzpomenout, jak se ten člověk jmenuje…

„Doktor Selim Junz, zemane.“

„Tak tedy, doktore Selime Junzi, nikdy v životě jsem o tom idiotovi nebo kosmoanalytikovi, nebo co vlastně je, neslyšel. Skutečně! Nikdy jsem takový nesmysl neslyšel -já nejsem X! Skutečně! Nemohu za to, že Fife tomu směšnému melodramatu věří. Skutečně!“

Junz se nechtěl vzdát. „Proč jste tedy utekl?“

„Dobrý Sarku, cožpak to není jasné? Přímo jsem se dusil. Skutečně! Copak nechápete, co Fife sleduje?“

„Jestliže se, zemane, ujmete vysvětlování,“ zasáhl Abel tichým hlasem, „nikdo vás nebude přerušovat.“

„Aspoň za to vám děkuji.“ Steen pokračoval tónem člověka, jehož důstojnost utrpěla vážný šrám: „Ostatní si o mně nemyslí nic chvályhodného, protože nechápu, jaký má smysl vyžívat se v dokumentech, statistikách a vůbec ve všech těch nudných podrobnostech. Skutečně, rád bych věděl, na co je potom Civilní služba, když velkozeman nemůže být velkozemanem.

Ale to, že mám rád pohodlí, ještě neznamená, že jsem pitomec. Skutečně! Ostatní to možná nechápou, ale mně je jasné, že Fifovi na nějakém kosmoanalytikovi vůbec nezáleží. Dokonce si myslím, že žádný analytik ani neexistuje. Fife si ho před rokem vymyslel a od té doby se jím ohání.

Dělá z nás blázny a idioty. Skutečně! U ostatních se mu to podařilo. Zatracení blázni! To Fife perfektně naplánoval celý ten hrozný nesmysl o idiotech a kosmoanalýze. Překvapilo by mě, kdyby domorodec, který údajně zabíjí hlídky po tuctech, nebyl jedním z Fifových špionů v přestrojení. Nebo -jestliže je to pravý domorodec - řekl bych, že ho najal Fife.

To je Fifovi přesně podobné. Skutečně! Ten by použil domorodce proti vlastním lidem. Takový je to bídák. Nicméně je zřejmé, že celé situace využil k tomu, aby nás ostatní vyšachoval a stal se diktátorem. Copak to nechápete?

Žádný pan X neexistuje, ale zítra, pokud ho nikdo nezadrží, budou subéterické vlny plné spiknutí a vyhlášení stavu nouze, a on se prohlásí za vůdce. Na Sarku jsme neměli vůdce už pět set let, ale to Fifa nezadrží. Ten klidně pověsí ústavu na hřebík. Skutečně!

Jenže já ho hodlán zadržet. Proto jsem musel utéct. Kdybych zůstal na Steenu, dostal bych domácí vězení.

Jakmile porada skončila, nechal jsem prověřit svůj soukromý drom, a jak víte, zjistil jsem, že se ho zmocnili jeho lidé. To byla zjevná demonstrace opovrhováni kontinentální autonomií a příklad hulvátství. Skutečně! Ale není tak chytrý, jak je odporný. I když si uvědomil, že by se někdo z nás mohl pokusit o útěk z planety, a proto nechal hlídat kosmodromy, nenapadlo ho,“ a Steen se lišácky usmál a neurčitě se uchichtl, „nenapadlo ho hlídat gyrodromy.

Pravděpodobně si myslel, že na celé planetě neexistuje místo, kam by se kdokoli z nás mohl uchýlit. Mě však hned napadla trantorská ambasáda -dokázal jsem udělal víc než ostatní. Už mě otravovali, zejména Bort. Znáte Borta? Je to hrozný neomalenec. Skutečný hrubián. Mluví se mnou, jako by bylo něco špatného na tom, že je člověk čistý či příjemně voní.“

Přiložil si špičky prstů k nosu a slabě se nadechl.

Když se Junt na židli neklidně pohnul, Abel mu zlehka položil ruku na zápěstí a řekl: „Nechal jste tam rodinu, Steene. Nenapadlo vás, že vás má Fife v hrsti?“

„Nemohl jsem dost dobře nacpat své milované do gyroplánu.“ Mírně zrudl. „Fife se jich ani nedotkne. A kromě toho budu zítra zpátky na Steenu.“

„Ano?“ poznamenal Abel neutrálně.

Steen na něho udiveně pohlédl a zkřivil rty. „Nabízím vám spojenectví, Excelence. Jen nepředstírejte, že se Trantor o Sark nezajímá. Jistě sdělíte Fifovi, že jakýkoli pokus o změnu sarkanské ústavy bude mít za následek intervenci Trantoru.“

„Dost dobře nevím, jak by se to dalo zařídit. I kdybych měl důvod věřit, že mě naše vláda podpoří.“

„Proč by se to nemělo dát zařídit?“ zaútočil Steen rozhorleně protiotázkou. „Jestliže Fife ovládne celý trh s kyrtem, zvedne ceny, zajistí si koncesi na rychlododávky a vše, co s tím souvisí.“

„Copak cenu kyrtu nekontroluje vás pět?“

Steen se přehnaně teatrálně zvrátil na opěradlo. „Ano, skutečně!O detailech nic nevím. Za chvíli se mě začnete ptát na čísla. Hrome, vy jste stejně nemožný jako Bort.“ Pak se vzpamatoval a uchichtl se. „Jen žertuji. Chci jenom říct, že když bude Fife stát mimo, Trantor by se mohl dohodnout s námi ostatními.

Na oplátku za Vaši pomoc bude jen spravedlivé, dostane-li Trantor přednost nebo dokonce třeba i menší podíl na trhu.“

„A jak zařídíme, aby naše intervence nepřerostla v celogalaktický konflikt?“

„Ale ne, copak nechápete? Vždyť je to nad slunce jasnější. Vy nebudete agresory, jen zajistíte, aby se trh s kyrtem nezhroutil. Oznámím, že jsem se na vás obrátil s žádostí o pomoc. To zabrání, aby vznikl dojem, že jde o agresi, a celá Galaxie bude stát na vaší straně. A když z toho bude mít Trantor nakonec prospěch. Nu, to nemusí nikoho zajímat. Skutečně!“

Abel sepnul sukovité prsty a pozorně se na ně zahleděl. „Nemohu uvěřit, že jste opravdu odhodlán spojit se s Trantorem.‘‘

Nevýrazně se usmívající Steenovou tváří se mihl záchvěv nenávisti. „Raději Trantor než Fifa.“

„Nátlak silou se mi příčí,“ namítl Abel. „Co kdybychom vyčkali, až jak se všechno vyvine...?“

„To ne!“ vykřikl Steen. „Ani jediný den ne! Skutečně! Nebudete-li jednat se vší rozhodností nyní, právě teď, bude příliš pozdě. Jakmile propásnete správný okamžik, Fife zajde tak daleko, že nebude moci ustoupit, aniž by ztratil tvář. Jestliže mi teď pomůžete, obyvatelé Steenu mě budou podporovat a ostatní velkozemané se ke mně přidají. Budeteli však čekat jediný den, Fifova propaganda se rozběhne na plné obrátky. Mě odrovnají jako renegáta. Skutečně! Mě! Jako renegáta! Fife využije veškerého protitrantorského cítění, které bude schopen vyvolat, a vy víte - nemíním to jako urážku - že ho není právě málo.“

„Co kdybychom ho požádali, aby nám povolil rozhovor s kosmoanalytikem?“

„K čemu to bude? Bude hrát na obě strany. Nám řekne, že ten florinský idiot je kosmoanalytik, zatímco vám řekne, že kosmoanalytik je vlastně florinským idiotem. Vy ho neznáte. Je odporný!“

Abel o tom uvažoval. Něco si pro sebe broukal, ukazováčkem vyťukávat sekundový rytmus. Pak řekl: „Víte, měšťan je v našich rukou.“

„Jaký měšťan?“

„Ten, který zabil hlídky a Sarkana.“

„Ach tak Skutečně? Myslíte, že to bude Fifa zajímat, když je v sázce celý Sark?“

„Asi ano. Víte, nejde jen o to, že toho měšťana máme v rukou, jde především o okolnosti, za jakých byl zajat. Myslím, zemane, že mi Fife bude naslouchat, a to velice pozorně.“

Poprvé za celou dobu, co se s ním znal, Junz uslyšel, jak chlad v Abelově hlase ustupuje uspokojení, téměř triumfu.

* * *