Jane Austenová

EMMA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

17. kapitola

Pan John Knightley s chotí se v Hartfieldu dlouho nezdrželi. Počasí se zakrátko zlepšilo natolik, že se mohli vydat na cestu ti, kdo se vydat museli; a panu Woodhousovi, když se jako obvykle pokusil přemluvit dceru, aby s dětmi ještě zůstala, nezbylo než přihlížet jejich odjezdu a poté obnovit lamentace nad osudem chudinky Isabelly; --přičemž chudinka Isabella, která trávila život v kruhu svých vřele milovaných, hrdá na jejich přednosti, slepá k jejich chybám, mohla sloužit za předobraz příkladně šťastné ženy.

Večer onoho dne, kdy odjeli, byl panu Woodhousovi doručen dopis od pana Eltona, dlouhý, zdvořilý, obřadný dopis, v němž stálo krom vyprošeného uctivého poručení, že pisatel "hodlá nazítří ráno odjet z Highbury do lázeňského města Bathu, kde se uvolil na naléhání jistých přátel strávit několik týdnů, a velice lituje, že je mu znemožněno vinou různých okolností v souvislosti s počasím i jeho pastorskými povinnostmi, aby se přišel rozloučit s panem Woodhousem osobně, neboť si provždy uchová ve vděčné paměti páně Woodhousovu přátelskou pohostinnost, a kdyby si pan Woodhouse přál pověřit ho nějakým posláním, splní je s největší ochotou". Tohle Emmu velice příjemně překvapilo. Nic jí v této době nemohlo přijít více vhod než páně Eltonova nepřítomnost. Obdivovala ho, že si to dokázal zařídit, přestože nemohla s uznáním hodnotit způsob, jímž tak učinil. Dával velice výrazně najevo trvající rozhořčení, když z projevu pozornosti vůči jejímu otci ji tak nápadně vyloučil. Nepodílela se ani na úvodních zdvořilostních frázích. --Její jméno vůbec nepadlo; a tohle byla tak výrazná změna oproti všemu předchozímu a z jeho rozloučení a výrazů vděku čišela tak přepjatá pompéznost, že zprvu pokládala za nemožné, aby to otec nepostřehl. Mýlila se však. Pan Woodhouse se zcela soustředil na překvapení z té náhlé cesty a na obavy, že pan Elton živ a zdráv nedospěje k jejímu cíli, a na znění dopisu mu nic nepřipadalo zvláštní. Bylo to poselství velice užitečné, protože jim poskytlo čerstvý námět k úvahám i povídání na celý zbytek jejich osamělého večera. Pan Woodhouse uváděl všechny důvody k znepokojení a Emma mu je jako obvykle vzápětí vyvracela.

Rozhodla se, že teď je načase, aby Harriet poznala pravý stav věcí. Měla zprávy, že se z nachlazení už téměř vyléčila, a zdálo se jí žádoucí, aby se pokud možno zotavila i z onoho dalšího neduhu, než se dotyčný pán vrátí. V souladu s tímto záměrem se tedy vypravila hned nazítří k paní Goddardové, aby se doznala a podstoupila nevyhnutelné pokání --a bylo to pokání tvrdé. Musela zničit všechny naděje, které tak pilně rozdmychávala --vystoupit v nevděčné roli úspěšné sokyně --a přiznat, že se od základu mýlila a že všechny její postřehy, všechny názory a všechny předpovědi za posledních šest neděl byly falešné. Doznání jí dalo znovu do hloubky protrpět původní pocit hanby --a při pohledu na Harrietiny slzy měla dojem, že si to sama nikdy neodpustí.

Harriet snesla odhalení skutečně dobře (...)

(......)