Jane Austenová

EMMA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

18. kapitola

Pan Frank Churchill nepřijel. Když se přiblížil stanovený čas, ukázalo se, že obavy paní Westonové byly oprávněné: dostali omluvný dopis. Příbuzní ho prozatím nemohou postrádat, k jeho "velkému zármutku a lítosti". Doufá však, že se netěšil nadarmo a že přece jen do Randallsu zavítá v budoucnosti nepříliš vzdálené. Pro paní Westonovou to znamenalo nesmírné zklamání --vlastně větší zklamání než pro jejího manžela, třebaže posuzovala pravděpodobnost mladíkovy návštěvy mnohem střízlivěji: avšak člověk s překypujícím temperamentem, ač provždy očekává větší štěstí, než může nastat, neplatí pokaždé za ztracené naděje úměrným smutkem. Chvilkové zklamání brzy překoná a jme se znovu doufat. Pana Westona ta zpráva zaskočila a na půl hodiny z toho byl smutný; pak mu ale svitlo, že je vlastně mnohem lépe, když Frank návštěvu o dva tři měsíce odloží: to nadejde příznivější doba s příznivějším počasím a on se pak nepochybně bude moci zdržet podstatně déle, než kdyby přijel dřív.

Těmito úvahami se pan Weston rychle utěšil, zatímco jeho choť při své citlivější a vnímavější povaze předvídala, že se výmluvy a odkládání budou vždy znovu opakovat, a z obavy, co manžel vytrpí, vytrpěla mnohem víc sama.

Emma v té době nebyla v takovém duševním rozpoložení, aby jí doopravdy záleželo na tom, jestli pan Frank Churchill přijede nebo ne, leda kvůli zklamání, které tím způsobí v Randallsu. Zrovna teď po seznámení s ním nijak neprahla. Potřebovala spíš klid, ne pokušení; jelikož však považovala za žádoucí, jevit se svému okolí stejná jako vždycky, vynaložila bedlivou snahu, aby projevila živý zájem a soucítila s manžely Westonovými v jejich zklamání tak vřele, jak to odpovídalo vzájemnému přátelství.

Sama jako první to oznámila panu Knightleymu a vyjádřila přitom rozhořčení zcela patřičné (nebo možná i přehnané, neboť se nutila do role) nad Churchillovými, že ho nepustí k otci. Zašla přitom dál, než odpovídalo jejímu pravému mínění, zdůrazňovala, jak by nově příchozí obohatil jejich uzavřenou společnost, a co by to bylo v Highbury za svátek, kdyby se tam ukázal, a skončila znovu odsouzením Churchillových; přitom si pobaveně uvědomila, že zastává hledisko, které je vlastně v rozporu s jejími názory, a že užívá argumentů, jimiž jí paní Westonová oponovala.

"Churchillovým je patrně možno leccos vytknout," podotkl pan Knightley chladně, "ale odvážil bych se tvrdit, že by mohl přijet, kdyby chtěl."

"Nechápu, jak můžete něco takového tvrdit. Upřímně touží sem přijet, ale strýc s tetou se bez něho nemohou obejít."

"Nechce se mi věřit, že by si to neuměl zařídit, kdyby mu na tom záleželo. Je to příliš nepravděpodobné, než abych tomu uvěřil bez důkazů."

"Vy jste zvláštní člověk! Co vám pan Frank Churchill udělal, že mu předem upíráte přirozené sklony?"

"Neupírám mu žádné přirozené sklony, když ho podezírám, že se třeba naučil shlížet na své příbuzné spatra a nedbat na nic než na vlastní choutky. Vždyť vyrůstal s těmi, kteří mu v tomhle (...)

(......)