Jane Austenová

EMMA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

45. kapitola

Emma dumala a meditovala celou cestu domů nerušeně dál; jakmile však překročila práh salonu, zastala tam ty, kdo jí nutně odvedli myšlenky jiným směrem. V její nepřítomnosti přišel pan Knightley a také Harriet a zatím se jim věnoval tatíček. Pan Knightley se okamžitě zvedl a hlasem rozhodně vážnějším než jindy ji oslovil: "Nechtěl jsem odejít bez setkání s vámi, teď už mám ale nejvyšší čas, a proto se nemohu zdržet. Jedu do Londýna, navštívit na pár dní Johna s Isabellou. Nechcete jim něco poslat nebo vyřídit, krom ,tisícerých srdečných pozdravů , které nikoho nezatíží?"

"Ne, vůbec ne. A co že jste se rozhodl tak náhle?"

"Ano --dost náhle --ale už jsem o tom nějaký čas uvažoval." Emma pochopila, že se na ni ještě zlobí; tvářil se, jako by to ani nebyl on. Čas mu však jistě napoví, pomyslela si, že by se měli zase usmířit. A zatímco tam stál --jakoby na odchodu, ale neodcházel --začal jí tatíček klást otázky:

"Tak co, holčičko, dostala ses tam v pořádku? --A co jsi zjistila, jak se daří mé vážené dávné přítelkyni a její dceři? --Jistě si tvou návštěvu považovaly. Drahá Emma šla složit poklonu paní a slečně Batesovým, jak jsem vám už povídal, pane Knightley. Je k nim vždycky tak pozorná!"

Emmu polil nach nad touhle nezaslouženou chválou; usmála se, zavrtěla velmi výmluvně hlavou a pohlédla na pana Knightleyho. --Měla dojem, že rázem stoupla v jeho očích, jako by jí z tváře vyčetl pravdu, a všechny chvályhodné pohnutky, které ji vedly, okamžitě zaznamenal a ocenil. --Jeho pohled proteplel přátelským uznáním. Z hloubi duše ji to potěšilo --a vzápětí ještě víc drobný počin, který jako by svědčil o něčem hlubším z jeho strany než o běžném přátelství. --Vzal ji za ruku --jestli mu k tomu sama dala podnět, to si nemohla vybavit --možná že mu ji docela nabídla --on ji ale přijal, stiskl a určitě se užuž chystal pozvednout si ji ke rtům --když tu ji jakoby z náhlého popudu opět pustil. Co ho odradilo, proč se v poslední chvíli rozhodl jinak, když už to téměř uskutečnil, to nechápala. Neměl si to rozmyslet, říkala si v duchu. --Nesporně však takový úmysl měl, a jestli to bylo proto, že si obvykle nepotrpěl na galantnosti, anebo z nějakého jiného důvodu, pomyslela si, stejně mu to ohromně slušelo. --Hodilo se to k jeho přímočaré, a přitom impozantní osobnosti. --Neubránila se zadostiučinění, kdykoli si na to pak vzpomněla. Viděla v tom důkaz upřímné náklonnosti. --Vzápětí ji opustil --v mžiku byl pryč. Jednal vždycky rázně, jak odpovídalo bystré mysli, která nezná nerozhodnost a liknavost, a tentokrát jako by zmizel ještě energičtěji než jindy.

Emma nemohla litovat, že zašla k slečně Batesové, ale mrzelo ji, že od nich neodešla o deset minut dříve; --místo o Jane Fairfaxové by si bývala moc ráda pohovořila s panem Knightleym. --Rovněž tak nelitovala, že míří do Londýna, protože věděla, jakou radost budou mít z jeho návštěvy --ale také se mohl vypravit v příhodnější době --a kdyby ji byl zasvětil do svých plánů dřív. (...)

(......)