Jane Austenová

EMMA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

46. kapitola

Jednou takhle po ránu --bylo to asi za deset dní po úmrtí paní Churchillové --pro Emmu přišli, že prý je dole pan Weston a že "se nemůže zdržet než pět minut a přeje si výslovně mluvit s ní". --Vyšel jí vstříc ke dveřím do salonu a sotva se s ní pozdravil svým obvyklým bujarým způsobem, hned ztišil hlas a pošeptal jí, aby to tatíček nezaslechl: "Mohla byste dnes během dopoledne zaběhnout do Randallsu? --Přijďte, pokud je to jen trochu možné. Paní Westonová chce s vámi mluvit. Musí s vámi mluvit."

"Snad není nemocná?"

"Nene, kdepak, jen trochu rozčilená. Byla by si vzala kočár a přijela za vámi, ale musí s vámi mluvit mezi čtyřma očima, a to víte --" (kývl směrem k panu Woodhousovi). --"Ehm! --Můžete za ní zajít?"

"Jistěže. Prosím, třeba hned. Nemohu odmítnout, když mne o to žádáte takovým způsobem. Ale co se děje? Skutečně se neroznemohla?"

"Ujišťuji vás --ale víc se mne neptejte. Všechno se to časem dozvíte. Kdo by se něčeho takového nadál! Ale pst, pst!"

Rozluštit, co tohle všechno znamená, to nedokázala ani Emma. Jeho výraz jako by oznamoval něco skutečně závažného; jelikož ale její drahá paní Westonová je v pořádku, snažila se neznepokojovat, a jen dohodla s tatíčkem, že se vydá na obvyklou procházku o něco dříve, a už byli s panem Westonem venku a rázovali čile k Randallsu.

"A teď," pravila Emma, sotva se ocitli za příjezdovou cestou k Hartfieldu, "teď mi, pane Westone, povězte, co se přihodilo."

"Ne, ne," odpověděl vážně, "nežádejte to po mně. Slíbil jsem manželce, že to nechám na ní. Ona vám to sdělí šetrněji, než bych dokázal já. Nebuďte netrpělivá, Emmo, provalí se to všechno ještě až moc brzy."

"Co to má znamenat?" zvolala Emma a strnula hrůzou jako přimrazena. "Bože na nebesích! --Pane Westone, okamžitě mi všechno řekněte! Něco se stalo v Londýně. Já to vím. --Povězte mi to, naléhavě vás žádám, povězte mi okamžitě, co se stalo."

"Ne, opravdu se mýlíte."

"Pane Westone, nezahrávejte si se mnou. Uvažte, kolik bytostí mně nejdražších je teď v Londýně. Koho z nich to potkalo? Zapřísahám vás při všem, co je vám svaté, nic mi nezatajujte."

"Ujišťuji vás, Emmo --"

"Ujišťujete mne! --proč neřeknete na mou čest? Proč mne neujistíte na svou čest, že se to netýká nikoho z nich? Božíčku nebeský! --Co by se mi muselo sdělovat šetrně, kdyby se to netýkalo nikoho z té rodiny?"

"Přísahám na svou čest," řekl velice vážně,"že jich se to netýká. Nemá to naprosto nic společného s žádným členem rodiny Knightleyovy."

Emma se upokojila a tak šli dál.

"Pochybil jsem," obrátil se k ní, "když jsem se vyjádřil, že se vám to má sdělit šetrně. Neměl jsem použít takový výraz. Po pravdě řečeno, vás se to vůbec netýká --týká se to pouze mne --alespoň oba doufáme. --Ehm! --Zkrátka a dobře, vy se kvůli tomu nemusíte znepokojovat, drahá Emmo. Netvrdím, že to není nepříjemná záležitost --ale mohlo to dopadnout hůř. --Přidáme-li do kroku, budeme už brzy v Randallsu." Emma viděla, že musí počkat; teď už to však (...)

(......)