Jane Austenová

EMMA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

49. kapitola

Ani na druhý den nevykazovalo počasí valnou změnu a na Hartfieldu jako by dál vládla opuštěnost a melancholie; --až se náhle odpoledne vyčasilo, vichr se změnil v mírný vánek, rozfoukal mraky, vysvitlo slunce a nastalo opět léto. S dychtivostí, jakou taková proměna vyvolává, si Emma umiňovala, že vyběhne na vzduch, jakmile to bude jen trochu možné. Ještě nikdy jí příroda tak nevábila zrak, čich i cit, jako když teď zavládla jiskřivá, slunečná pohoda po bouři. Doufala, že venku pozvolna zkonejší svůj neklid, a když se krátce po obědě objevil pan Perry, který měl volnou hodinku a hodlal ji věnovat tatíčkovi, neváhala a hned pospíchala do parku. --Sotva párkrát zabočila po pěšinkách, pocítila úlevu a rozjitřená duše jako by se trochu upokojila; a vtom spatřila, jak zahradní brankou vchází pan Knightley a míří k ní. --Do toho okamžiku neměla tušení, že se už vrátil z Londýna. Právě na něho zavzpomínala, jako by je dělila nesporná vzdálenost šestnácti mil. --Měla jen maličko času, aby se vzpamatovala. Musí se ovládat a být klidná. Za půl minuty se střetli. Pozdravy vyzněly z obou stran tiše, rozpačitě. Ona se začala vyptávat na vzájemné příbuzné: všem se daří dobře. --Kdy se s nimi rozloučil? Dnes po ránu. --To ho musel cestou chytit déšť. --Ano. --Seznala, že má v úmyslu se k ní připojit a procházet se s ní po zahradě. Nakoukl prý do jídelny, zjistil, že by tam překážel, a stejně je raději venku. Pomyslela si, že se netváří ani nemluví zrovna vesele, a hned usoudila, inspirována svými obavami, že se možná svěřil bratrovi se svými záměry a teď se trápí nepříznivou odezvou.

Kráčeli dál bok po boku. On mlčel. Uvědomila si, že po ní pokukuje, jako by se pokoušel vyčíst jí z tváře víc, než mu je ochotna prozradit. A toto poznání zrodilo vzápětí další obavy. Možná že si s ní chce promluvit o svém vztahu k Harriet; hledá u ní třeba povzbuzení, aby se rozpovídal. --Neměla sílu se přinutit, aby na toto téma zavedla řeč. Musí si s tím poradit sám. A přitom na ni jeho zamlklost těžce doléhala. Vždyť jemu takové chování vůbec neodpovídá. Rozmyslela si to --odhodlala se --a s nuceným úsměvem začala:

"Čekají tu na vás pěkné novinky, když jste se teď vrátil, to nebudete věřit svému sluchu."

"Opravdu?" zeptal se tiše a pohlédl na ni. "A jaké novinky to jsou?"

"Ty nejzajímavější na světě --chystá se svatba."

Chvíli mlčel, jako by se chtěl ujistit, že už mu k tomu víc neřekne, a pak prohodil:

"Jestli myslíte slečnu Fairfaxovou a Franka Churchilla, tak o tom jsem už slyšel."

"Jak je to možné?" zvolala Emma a obrátila k němu rozpálené tváře; blesklo jí totiž hlavou, že se možná cestou zastavil u paní Goddardové.

"Dostal jsem dnes ráno pár řádek od pana Westona o nějaké obecní záležitosti, a nakonec mi ještě stručně vylíčil, co se přihodilo."

Emmě se podstatně ulevilo, takže po chvíli dokázala pronést už trochu vyrovnaněji:

"Vás to asi překvapilo méně než kohokoli z nás ostatních, protože vy jste je přece podezíral. (...)

(......)