Jane Austenová
překlad: Eva Kondrysová

PÝCHA A PŘEDSUDEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 19

Příští den zcela změnil longbournskou scénu. Pan Collins požádal formálně o ruku. Přistoupil k tomu bez průtahů, jelikož musel svou návštěvu v sobotu ukončit; vůbec nezapochyboval, zda ho snad nečeká nepříjemná chvilka, a proto začal nanejvýš patřičným způsobem, se všemi okolky, jež pokládal v tomto případě za nezbytné. Po snídani zastal paní Bennetovou ve společnosti Elizabeth a jedné z mladších sester a obrátil se k ní s těmito slovy: "Směl bych vás poprosit, vážená madam, aby se mi dostalo té cti a v zájmu vaší rozkošné dcery Elizabeth jste dovolila, promluvit si s ní během dopoledne mezi čtyřma očima?"

Než se Elizabeth vzmohla na něco jiného než překvapením zrudnout, odvětila paní Bennetová čiperně: "I propáníčka - ano - samozřejmě. To je pro Lízinku velké štěstí. Jistěže neodmítne. Pojď, Kitty, potřebuji, abys mi s něčím pomohla." Posbírala vyšívání a už spěchala pryč, když tu Elizabeth zvolala:

"Neodcházejte, drahá matinko! Prosím vás, nechoďte nikam. Pan Collins mi to jistě promine. Nemůže mi chtít nic, co by nemohl kdokoli slyšet. Nebo odejdu sama."

"Ale, Lízo, nebuď hloupá. Jen si tu pěkně zůstaň."

A jelikož se jí zdálo, že by Elizabeth, zosobněné utrpení a rozpaky, mohla uskutečnit své zaječí úmysly, dodala: "Poroučím ti, Lízo, abys tu zůstala a vyslechla pana Collinse." Takového příkazu nemohla Elizabeth neuposlechnout - a po krátké úvaze si uvědomila, že bude nejmoudřejší, když si to co nejdříve a co nejklidněji odbude; znovu tedy usedla a pilně se zabrala do šití, aby nedala najevo své pocity, které kolísaly mezi zoufalstvím a chutí vyprsknout. Paní Bennetová s Kitty se vzďálily, a jakmile za nimi zapadly dveře, spustil pan Collins:

"Věřte mi, drahá slečno Elizabeth, že váš ostych vás nijak nesnižuje, ba ještě vám přidává na dokonalosti. Chvilka zdráhání vás v mých očích spíše šlechtí než naopak, avšak dovolte, abych vás ujistil, že vaše ctěná matinka svoluje, abych k vám směl takto promluvit. Sotva můžete být na pochybách, co tím sleduji, jakkoli vám přirozená ostýchavost snad zahaluje mé úmysly tajemným závojem: dvořil jsem se vám příliš nezastřeně, abyste to nebyla postřehla. Téměř od první chvíle, kdy jsem vstoupil do tohoto domu, padla má volba na vás jakožto na budoucí družku mého života. Než se dám však unést svými city, bylo by snad vhodné, abych vám vysvětlil, proč jsem se rozhodl oženit - a především proč jsem přijel do Hertfordshiru s úmyslem najít tu budoucí choť, neboť tak tomu ve skutečnosti bylo." Představa, jak je pan Collins, ten pompézní panák, unášen svými city, přivedla Elizabeth na pokraj výbuchu smíchu; nemohla proto využít krátké odmlky k tomu, aby ho přerušila, a on pokračoval:

"Chci se oženit za prvé proto, že dle mého názoru má každý kněz v zajištěném postavení (jako já) jít své farnosti příkladem i v manželském životě; za druhé proto, že je to dle mého přesvědčení jistá cesta k blaženosti; a za třetí - avšak snad jsem to měl uvést dříve, na radu a doporučení (...)

(......)