Jane Austenová
překlad: Eva Kondrysová

PÝCHA A PŘEDSUDEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 24

Slečna Bingleyová odepsala, a tím byl konec všem dohadům. Hned první věta obsahovala sdělení, že se všichni usadili na zimu v Londýně, a v závěru vyřizovala bratrovu omluvu, že se neměl čas osobně rozloučit s přáteli, než opustil Hertfordshire. Naděje tedy nadobro pohasly, a když Jane dokázala pokračovat ve čtení, nenalezla v dopise krom ujišťování o vřelých sympatiích pisatelčiných nic, co by ji bylo mohlo potěšit. Hlavním obsahem bylo velebení slečny Darcyové. Caroline opět popsala její přečetné půvaby, radostně se chvástala, jak se sblížily, a neváhala předpovědět, že se splní přání, s nímž se Jane svěřila v minulém dopise. S potěšením jí rovněž sdělovala, že se bratr usídlil u pana Darcyho, a uchvácena probrala úmysly onoho pána ohledně nového zařízení.

Jane sdělila Elizabeth v hlavních rysech obsah dopisu a ta jej vyslechla s tichým rozhořčením. Kolísala ve svém nitru mezi starostí o sestru a hněvem vůči ostatním. Nevěřila ani na okamžik Carolininu ujišťování, že se její bratr zakoukal do slečny Darcyové. Že má upřímně rád Jane, o tom byla přesvědčena stejně jako dříve, ale jakkoli jí býval vždy sympatický, musela se na něho hněvat, ba téměř jím opovrhovat pro jeho poddajnou povahu, pro nedostatek rozhodnosti, která umožňuje vypočítavým přátelům, aby si s ním dělali, co jim libo, a jeho dožene k tomu, že obětuje vlastní štěstí jejich rozmarům. Kdyby bylo v sázce jen jeho štěstí, mohl by si s ním koneckonců zahrávat, jak by uznal za dobré, ale šlo i o její sestru, a toho si přece musel být i on sám vědom. Zkrátka a dobře, na toto téma by byla mohla rozvíjet dalekosáhlé úvahy, jenže ty by stejně nikam nevedly. Nalámala si s tím hlavu dost a dost, ale ať už Bingleyho láska vyprchala nebo ustoupila nátlaku přátel, ať si byl vědom Janiných citů nebo je nepostřehl - mohlo to sice podstatně ovlivnit její mínění o něm, avšak sestra na tom byla v tom či onom případě stejně, její klid byl ten tam.

Den dva musel uplynout, než Jane sebrala odvahu pohovořit si s Elizabeth o svém soužení; až jednou, když je paní Bennetová opustila po delší tirádě o Netherfieldu a jeho pánu než obvykle, Jane už nemohla mlčet:

"Ach, kéž by se drahá matinka dokázala lépe ovládat! Rozpřádá o něm stále dlouhé úvahy a netuší, jak mě tím trápí. Ale nesmím si stěžovat. Nemůže to dlouho trvat. Zapomeneme na něho a všechno bude jako dřív."

Elizabeth se zadívala na sestru pochybovačně a starostlivě, ale neříkala nic.

"Nevěříš mi," pravila Jane a lehce zrudla, "ale nemáš proč. Budu na něho možná vzpomínat, protože to byl nejmilejší muž, s kterým jsem se kdy setkala, ale to je vše. Nemám od něho co očekávat, ani se čeho obávat, nemám mu co vyčítat. Chválabohu! Aspoň kvůli tomu se nemusím trápit. Potřebuji jen trochu času - jistě se budu snažit ze všech sil, abych se z toho vymanila."

Vyrovnanějším hlasem dodala: "Už nyní mi může být útěchou, že jsem si pouze něco mylně namlouvala a že jsem tím neublížila nikomu než sobě."

"Drahá Jane!" (...)

(......)