Jane Austenová
překlad: Eva Kondrysová

PÝCHA A PŘEDSUDEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 33

Na svých toulkách parkem potkala Elizabeth nejednou zcela neočekávaně pana Darcyho. Považovala to za zvláštní smůlu, že se objevuje tam, kam málokdo zajde, a hned poprvé mu přímo oznámila, že se právě tudy nejraději prochází. Jak se to tedy mohlo opakovat, to nechápala. A přece k tomu došlo, ba i potřetí. Jako by ho vedla vyslovená zlomyslnost nebo dobrovolné pokání, neboť mu při těchto příležitostech nestačilo, aby se po několika zdvořilostních frázích a rozpačitém odmlčení rozloučil, nýbrž považoval skutečně za nutné vrátit se a doprovodit ji. Přitom toho mnoho nenamluvil a ona se také příliš nenamáhala, aby ho bavila nebo pozorně naslouchala, avšak při třetím setkání si uvědomila, že jí klade občas dost zvláštní, nečekané otázky - jak sejí líbí v Hunsfordu, chodí-li ráda sama na procházku a co soudí o manželství Collinsových; hovořili o zámku, a tují vysvětloval něco, s čím nebyla obeznalá, takovým způsobem, jako by předpokládal, že se tam i ona ubytuje, až příště přijede do Kentu. Vyplývalo to z jeho slov. Měl snad na mysli plukovníka Fitzwilliama? Elizabeth si to nedovedla vysvětlit jinak než jako narážku na zájem z oné strany, jestli mu totiž sama dobře porozuměla. Uvádělo ji to do trapných rozpaků a vítala s úlevou vrátka v plotě proti faře.

Jednou si na procházce znovu pročítala poslední Janin dopis a přemítala nad jedním odstavcem, který dokazoval, že jí při psaní asi nebylo do smíchu, když tu místo aby ji překvapil pan Darcy, vzhlédla a spatřila, že jí kráčí vstříc plukovník Fitzwilliam. Schovala okamžitě dopis a s nuceným úsměvem pravila:

"To jsem nevěděla, že někdy zajdete i sem."

"Obcházím celý park," odpověděl, "dělávám to obyčejně každý rok a hodlal jsem skončit na faře. Půjdete ještě daleko?"

"Ne, chtěla jsem se právě vrátit."

A skutečně se také otočila a vydali se spolu k faře.

"Tak vy už s konečnou platností v sobotu odjíždíte z Kentu?"

"Ano - pakliže to Darcy opět neodloží. Musím se mu podřídit. Rozloučíme se, až jemu bude libo."

"A kdyby mu i na celé věci příliš nezáleželo, udělá mu velkou radost, když o ní rozhodne. Neznám nikoho, koho by tak těšilo prosazovat svou, jako pana Darcyho."

"On skutečně rád rozhoduje," odvětil plukovník Fitzwilliam, "ale to není sám. Má jen k tomu lepší možnosti, neboť je bohatý a ostatní jsou často chudí. Říkám to procítěně, neboť druhorozený syn, jak víte, si musí zvykat na odříkání a ústupky."

"Podle mého názoru si druhorozený hraběcí syn na nic takového zvykat nemusí. Ruku na srdce - kdyjste si musel něco odříci a kolikrát jste musel ustoupit? Stalo se vám někdy, že jste neměl dost peněz, abyste si mohl zajet, kam jste chtěl, nebo si opatřit, co se vám líbilo?"

"Strefila jste se do černého - nemohu skutečně tvrdit, že bych byl zhusta takto strádal. Ale otázka peněz by mohla být rozhodující ve vážných záležitostech. Druhorození synové se nemohou oženit, s kým se jim zlíbí."

"Ledaže se jim zalíbí bohaté dcerušky, což se, pokud vím, často (...)

(......)