Jane Austenová
překlad: Eva Kondrysová

PÝCHA A PŘEDSUDEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 41

První týden po jejich příjezdu brzy uplynul. Začal druhý. Regiment se chystal odtáhnout z Merytonu a mladé dámy široko daleko propadaly zoufalství. Chmurná nálada vládla téměř všude. Jen starší sestry Bennetovy byly stále ještě s to jíst, pít, spát a věnovat se své obvyklé činnosti. Přenešťastná Lydia a Kittyjim neustále vyčítaly takovou nečitelnost, neboť nedovedly pochopit, jak někdo z rodiny může mít tak tvrdé srdce.

"Bože na nebesích! Co z nás bude ? Co si počneme?" lamentovaly co chvíli ve svém hoři.

"Jak se dokážeš tak usmívat, Lízo?"

Jejich milující matka to živě prožívala s nimi a vzpomínala, co sama protrpěla při podobné příležitosti před pětadvaceti lety.

"Pamatuji se," pravila, "jak jsem celé dva dny proplakala, když regiment plukovníka Millera odtáhl. Myslela jsem, že mi to zlomí srdce."

"Mně to zlomí srdce určité," řekla Lydia.

"Kéž bychom mohli jet do Brightonu!" poznamenala paní Bennetová.

"Ach, ano! Kéž bychom mohli jet do Brightonu! Ale tatíček je tak zatvrzelý!"

"Slunce a moře by mi nadobro vrátily zdraví!"

"I tetinka Philipsová říká, že by mi to udělalo moc dobře," dodávala Kitty. Takovéto nářky zaznívaly bezustáni longbournským domem. Elizabeth se pokoušela brát to s humorem, ale veškerý smysl pro legraci potlačil stud. Znovu si uvědomovala, jak oprávněné byly Darcyho výhrady.

Avšak Lydiiny chmurné vyhlídky se zakrátko rozjasnily, neboť paní plukovníkova Forsterová, choť velitele regimentu, ji pozvala, aby ji provázela do Brightonu. Tato nedocenitelná přítelkyně byla sama velmi mladá a teprve nedávno se vdávala. S Lydií ji sblížily humor a veselá nálada; přátelily se tri měsíce a z toho dva důvěrně. Jak byla Lydia unesena, jak vzývala paní Forsterovou, jak to potěšilo paní Bennetovou a zdrtilo Kitty, lze sotva slovy vylíčit. Lydia poletovala po stavení v divokém vzrušení, nechala si od všech gratulovat a bez ohledu na sestřiny pocity se smála a klábosila ještě ztřeštěněji než jindy, zatímco zhrzená Kitty dál v salóně metala osudu v tvář obvinění stejně nelogická jako nerudným tónem pronášená.

"Nedovedu pochopit, proč paní Forsterová nemůže vzít s sebou i mne, když už pozvala Lydii," naříkala. "Nejsme sice nejlepší přítelkyně, ale mám na to stejné právo jako ona, a ještě větší, protože jsem o dva roky starší."

Marně jí Elizabeth domlouvala, aby byla rozumná, a Jane, aby se s tím smířila. V Elizabeth vyvolalo to pozvání pocity zcela odlišné než v její matce nebo Lydii: pro ni zvonil umíráček jakékoli naději, že Lydia jednou dostane rozum, a třebaže se takovým počinem vystavovala nenávisti, kdyby vyšel najevo, považovala za nezbytné potají poprosit otce, aby ji nikam nepouštěl. Vylíčila mu všechny nepřístojnosti, jichž se Lydia vůbec ve svém chování dopouští, poukázala na to, jak málo jí může být ku prospěchu přátelství s osobou, jako je paní Forsterová, a oč nerozvážněji si bude počínat po boku takové společnice v Brightonu, kde na ni číhají nebezpečnější pokušení než doma. (...)

(......)