Jane Austenová
překlad: Eva Kondrysová

PÝCHA A PŘEDSUDEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 49

Za dva dny po návratu páně Bennetově se Elizabeth s Jane procházely mezi keři za domem; vtom spatřily přicházet hospodyni a v domnění, že pro ně posílá matka, vykročily jí vstříc; jakmile se však octly na dosah, řekla místo očekávaného vzkazu slečně Bennetové:

"Promiňte, slečny, že ruším, ale myslím si, že snad došla nějaká dobrá zpráva z města, a tak jsem si dovolila přijít se vás optat."

"Co vás vede, Hillovko! Nemáme žádnou zprávu z města."

"Ale, slečinky," zvolala v údivu paní Hillová, "cožpak nevíte, že náš pán dostal expres od pana Gardinera? Už před dobrou půlhodinou přinesl pošťák psaní."

Obě děvčata se rozběhla a neztrácela čas dlouhými řečmi. Proběhly halou do ranního pokoje, odtud do knihovny - ale otec nikde; právě ho chtěly hledat nahoře u matky, když tu jim zastoupil cestu lokaj a pravil:

"Jestli chcete mluvit s pánem, slečny, odešel do hájku." Po tomto sdělení se okamžitě znovu vrátily halou a utíkaly přes trávník za otcem, který pomalu kráčel k lesíku, rozkládajícímu se za stájemi.

Jáne, která nebyla tak lehkonohá ani tak zvyklá běhat jako její sestra, zůstala brzy pozadu, ale Elizabeth ho rychle doběhla, a sotva dechu popadajíc, dychtivě zvolala:

"Tatíčku, tatíčku, co jste se dozvěděl? Prý vám píše strýček."

"Ano, dostal jsem od něho spěšný list."

"Nu, a co obsahuje, dobré zprávy - nebo špatné?"

"Jaké dobré zprávy bychom mohli čekat?" řekl a vytáhl dopis z kapsy. "Ale snad by sis to ráda přečetla."

Elizabeth mu nedočkavě vytrhla dopis z ruky. Nyní už doběhla i Jane.

"Čti nahlas," řekl otec, "stále tomu jaksi nerozumím."

Londýn, pondělí 2. srpna

Drahý švagre,

konečně jsem s to podat Vám zprávu o neteři, a celkem vzato nikoli nad zprávu nejhorší. Krátce poté, co jste mě v sobotu opustil, se mi podařilo zjistit, kam se v Londýne uchýlili. Podrobnosti Vám vylíčím, až se sejdeme, zatím stačí, ze jsme je objevili. Mluvil jsem s oběma.

"Tedy se přece jen stalo to, več jsem vždy doufala," zvolala Jane, "vzali se!" Elizabeth četla dál -

Mluvil jsem s oběma. Nevzali se, a pokud jsem mohl posoudit, nic nenasvědčovalo tomu, že by to měli v úmyslu, avšak jste-li ochoten převzít závazky, které jsem si Vaším jménem dovolil projednat, doufám, Že zanedlouho budou svoji. Není k tomu zapotřebí nic jiného, než abyste své dceři smluvně zajistil příslušnou částku z oněch pěti tisíc liber, které po Vás a po sestře zdědí Vaše děti, a abyste se nadto zavázal vyplácet jí do konce svého života sto liber ročně. Na tyto podmínky jsem vzhledem k okolnostem bez váhání přistoupil Vaším jménem, jak jste mne pověřil. Posílám tento list spěšně, abych dostal odpověd bez zbytečné ztráty času. Jistě z toho ze všeho vyrozumíte, že poměry pana Wickhama nejsou zdaleka tak beznadějné, jak se všeobecně předpokládalo. V tomto ohledu jsme se mýlili a já Vám s radostí sděluji, že zbude menší částka, až zaplatí všechny své dluhy, kterou bude mít připsanou neteř vedle svých vlastních peněz. Dáte-li mi, jak (...)

(......)