Jane Austenová
překlad: Eva Kondrysová

PÝCHA A PŘEDSUDEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

UMĚNÍ IRONICKÉ MINIATURY

Snad jí skutečné patří epiteton „první moderní anglická autorka“, Nechce se nám věřit, že Jane Austenová (1775—1817) náleží přelomu 18. a 19. století, že prožila dobu napoleonských válek a že desítky let před Ch. Dickensem, W. M. Thackeraym, E. Gaskellovou a sestrami Bronteovými nebo před naší Boženou Němcovou či Karolínou Světlou vytvořila díla, ke kterým se dodnes vracíme bez blahovolného pocitu, že z piety čteme takzvané velké dědictví minulosti, v podstatě však značně nahlodané zubem času.

Byla současnicí Waltera Scotta, ale romantická mlhavost a nostalgie zahalující díla někdejšího krále historického románu jí byla vzdálená. Austenová nechtěla objevovat ani záhadné vášně a rozervané city v lidské duši, tak jak se o to později pokoušela Emily Bronteová, a neukázala dokonce ani tu přemíru sentimentality, jakou je poznamenáno dílo Ch. Dickense, přestože ji právě s ním spojuje smysl pro ironii. V charakterokresbě byla často srovnávána se Shakespearem, a právem, protože její vidění hrdinů a hrdinek není plošné, ale již moderně mnohorozměrné, obrazící dialektiku dobra a zla v lidské duši s plasticitou, jež vystupuje zvlášť silně díky jejímu ironickému pohledu a výjimečnému smyslu pro složitost společenských vztahů a pro citlivé situování jednotlivce do velkolepé komedie, jakou její společnost hraje. Komedie, společenské komedie, to snad je přívlastek nejpříhodnější, jaký lze užít o jejích největších románech a v prvé řadě o románu Pýcha a předsudek.

Podrobnější rozbor první kapitoly Pýchy a předsudku nás přivede k překvapivému závěru: je to v podstatě první scéna z dramatu, Z komedie, vyprávění je postaveno zásadně na dialogu. Text nepřímých řečí lze označit za minimální scénické poznámky. A sdělnost dialogu je natolik hutná a provokující, že sotva tři stránky stačí na expozici celé brilantní komedie. Máme před sebou nejen atmosféru románu a podstatu zápletky, ale esenci autorčina umění vůbec.

Smysl pro dialog a jeho omamnou hravost a říznost projevila spisovatelka záhy. Již ve svých čtrnácti letech psala drobné hry pro domácí představení, v nichž přes všechnu naivitu a začátečnické slabiny lze vytušit její smysl pro odposlouchání dialogu. Překvapí nás i břitký a satirický ráz pokusů mladé autorky, která dokonce zkoušela jakési „nonsense stories“, absurdní, rozverně nesmyslné příběhy.

Soudili bychom, že tato neprovdaná žena musela prožít poměrně rušný život, který jí dal možnost dobře nahlédnout pod nažehlený a nablýskaný povrch empírového salónu. Je pravda, že Austenová poznala anglický empírový salón a jeho „kávovou“', nebo spíš „čajovou“ společnost nadmíru zevrubně, avšak vcelku nutnoříci, že prožila Život značně nevzrušivý.

Narodila se jako sedmá ratolest venkovského faráře George Austena v anglickém Steventonu. Rodina nežila v žádném zvláštním přepychu, a spíš než na vydobyté pozemské statky mohli být rodiče hrdí na svých pět synů a dvě dcery, stejně tak jako na poctivé a čestné zásady, z (...)

(......)