Jane Austenová
překlad: Eva Kondrysová

PÝCHA A PŘEDSUDEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 9

Elizabeth probděla v sestřině pokoji téměř celou noc a k ránu s úlevou seznala, že je s to dát jakžtakž uklidňující odpověď služce, kterou pan Bingley časně vyslal, aby se přeptala, a o něco později dvěma elegantním dámám, komorným to jeho sester. Přes tento obrat k lepšímu však projevila přání poslat matce do Longbournu list, aby Jane navštívila a sama posoudila, co by se mělo stát. Okamžitě byl vypraven posel s dopisem a paní Bennetová se podle jeho obsahu bez prodlení zařídila. Objevila se v Netherfieldu krátce po snídani v doprovodu obou mladších dcer.

Kdyby byla paní Bennetová zvěděla, že Jane hrozí zjevné nebezpečí, byla by bývala zoufalá, jakmile ji však uklidnilo zjištění, že nejde o smrtelnou nemoc, nemela už zájem na tom, aby se dcera co nejdříve vystonala, neboť uzdravením by její pobyt v Netherfieldu patrně skončil. Nechtěla proto ani slyšet, když Jane žádala, aby ji dopravili domů, a ani apatykář, který se tou dobou dostavil, to nedoporučoval. Chvíli seděli všichni u Jane, pak se objevila slečna Bingleyová a pozvala je do ranního salónku. Paní Bennetová vešla, provázena třemi dcerami. Pan Bingley jí spěchal vstříc a vyjádřil naději, že nezastihla slečnu dceru v horším stavu, než očekávala.

"Ach, v mnohem horším, drahý pane," zněla její odpověď. "Je jí tak špatně, že si ji nemůžeme odvést. Pan Jones říká, že na převoz není ani pomyšlení. Budeme nuceni zneužívat ještě na krátký čas vaší laskavosti."

"Jaký převoz?" zvolal Bingley. "To nesmí nikoho ani napadnout. Jsem si jist, že by to sestra nepřipustila."

"Ujišťuji vás, madam," pronesla slečna Bingleyová s chladnou zdvořilostí, "že se slečně Bennetové u nás dostane všestranné péče."

Paní Bennetová jim převýmluvně vyjadřovala svou vděčnost.

"Nedovedu si představit," dodala, "jak by to s ní skončilo, kdyby neupadla do té zlé nemoci u dobrých přátel, vždyť chudinka hrozně zakouší, ale ona snáší všechno trpělivě jako ovečka, to je celá ona, s tak mírnou povahou jsem se co živa ještě nesetkala, často říkávám našim druhým děvčatům, zejí se nemohou rovnat. Máte to tu rozkošně zařízené, pane Bingley, a krásný výhled na vyštěrkovanou cestičku u vchodu. Neznám pěknější venkovské sídlo než Netherfield. Nebudete odsud doufám pospíchat, třebaže jste je najal jen nakrátko."

"Já nedělám nikdy nic na dlouhé lokte," odvětil, "a kdybych se tudíž rozhodl opustit Netherfield, byl bych za pět minut připraven na cestu. Zatím však na odjezd vůbec nepomýšlím."

"Přesně to bych od vás očekávala," řekla Elizabeth.

"Začínáte mě tedy chápat, viďte?" zvolal a obrátil se k ní.

"Ale ano, rozumím vám dokonale."

"Kéž bych to mohl považovat za kompliment z vaší strany, avšak obávám se, zeje spíše politováníhodné, mít povahu tak snadno přístupnou zrakům ostatních."

"To je věcí názoru. Nic nedokazuje, že by hluboká a složitá povaha .byla více nebo méně hodná úcty než taková jako vaše."

"Pamatuj, kde jsi, Lízinko," zvolala její matka, "a nedovoluj si to, co si smíš (...)

(......)