Jane Austenová
překlad: Eva Ruxová

ANNA ELLIOTOVÁ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola X

Nemohlo být ani jinak, než že se jí naskytly další příležitosti k pozorování. Anna zanedlouho bývala dosti často ve společnosti všech čtyř, aby si mohla udělat svůj názor, byla však příliš moudrá, aby se k němu přiznala doma, kde, jak věděla, by tím nepotěšila ani švagra, ani sestru; ačkoliv považovala spíše Louisů za vyvolenou, musela si myslet, pokud se odvážila soudit podle paměti a zkušenosti, že kapitán Wentworth není zamilován ani do jedné, ani do druhé. Bylo to lehké obdivné zanícení; mohlo však a pravděpodobně muselo skončit zamilováním do jedné z nich. Charles Hayter, jak se zdálo, byl si vědom, že je přezírán, a přece Henrietta někdy vypadala, jako by mezi nimi váhala. Anna si přála mít moc vyložit jim všem, co dělají, a ukázat jim na některá nebezpečí, jimž se vystavují. Nevinila nikoho z klamného jednání. Nejvyšším zadostiučiněním pro ni bylo přesvědčení, že si kapitán Wentworth není v nejmenším vědom, že působí bolest. Jeho chování nesvědčilo o žádném pocitu vítězství, o žádném opovrženíhodném pocitu vítězství. Pravděpodobně nikdy neslyšel a nikdy si nepomyslel, že by měl Charles Hayter nějaké nároky. Chyboval jedině v tom, že přijímal pozornost – přijímal je zde pravé slovo –dvou mladých žen najednou.

Zdálo se však, že po krátkém boji Charles Hayter opouští pole. Tři dny uplynuly, aniž jedenkrát přišel do Uppercrossu; naprosto rozhodná změna. Dokonce odmítl jedno pravidelné pozvání k večeři; když ho pan Musgrove při jedné návštěvě našel s několika velkými knihami před sebou, byl s paní Musgrovovou přesvědčen, že není všechno v pořádku, a s vážnými tvářemi mluvili o tom, že z toho studování bude mít smrt. Mary doufala a věřila, že ho Henrietta konečně zamítla, a její muž žil v neustálém očekávání, že ho druhý den uvidí. Anna mohla Charlese Haytera pokládat jen za moudrého.

V té době jednou dopoledne, když si Charles Musgrove a kapitán Wentworth vyšli na hon a sestry seděly v Malém domě klidně při práci, zastavily se u nich pod oknem sestry z Velkého domu.

Byl velmi pěkný listopadový den a slečny Musgrovovy přišly zahradou a zastavily se jen proto, aby řekly, že jdou na dlouhou procházku, a že se proto domnívají, že Mary s nimi nebude chtít jít. A když na to, že ji nepokládají za dobrého chodce, Mary okamžitě trochu žárlivě odpověděla: „Ale ano, moc ráda bych s vámi šla, mě těší dlouhé procházky,“ vycítila Anna podle pohledů obou dívek, to že právě nechtějí, a obdivovala se poznovu oné nutnosti, jakou zřejmě vytvářejí rodinné zvyky, nutnosti všechno si sdělit a všechno společně konat, ať si to člověk jakkoli nepřeje a nevyhovuje mu to. Snažila se Mary vymluvit, aby šla, ale marně; a v tom případě pokládala za nejlepší přijmout mnohem srdečnější pozvání slečen Musgrovových, aby šla také, poněvadž by mohla být prospěšná tím, že by se vrátila se sestrou zpátky, a zmírnila tak zkřížení nějakého toho jejich plánu.

„To tedy nevím, proč si o mně myslí, že nechodím ráda na dlouhé procházky!“ řekla Mary, (...)

(......)