Jane Austenová
překlad: Eva Ruxová

ANNA ELLIOTOVÁ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola XIV

Třebaže Charles a Mary zůstali po příjezdu pana a paní Musgrovových v Lymu mnohem déle, než podle Annina názoru mohlo být žádoucno, byli přece první z rodiny zase doma a po svém návratu do Uppercrossu přijeli co nejdřív do vily. – Opustili Louisů, když začínala sedět; hlavu měla sice jasnou, ale nesmírně slabou, a její nervy byly nanejvýš přecitlivělé; a třebaže se o ní mohlo říci, že se jí daří celkem velmi dobře, nevědělo se dosud, kdy bude schopna snést převoz domů; a její otec a matka, kteří se měli vrátit, aby byli včas doma, až jejich mladší děti přijedou na vánoční svátky, mohli stěží doufat, že ji budou moci vzít s sebou.

Bydleli všichni pohromadě v podnájmu. Paní Musgrovo-vá chodila s dětmi paní Harvillové nejčastěji na procházky, z Uppercrossu byly dodávány všechny možné zásoby, aby se Harvillovým ulehčilo v nastalých obtížích, a ti zase na oplátku zvali Musgrovovy denně na večeři; vypadalo to, jako by obě strany sváděly boj o to, která z nich je nezištnější a pohostinnější.

U Mary se pobyt v Lymu ovšem neobešel bez potíží; avšak z toho, že tam tak dlouho zůstala, bylo celkem zřejmé, že tam měla víc potěšení než trápení. – Charles Hayter byl v Lymu častěji, než jí bylo vhod, a když večeřeli s Harvillovými, obsluhovala je jen jedna služebná, a zpočátku paní Harvillová dávala vždycky paní Musgrovové přednost; když pak ale zjistila, čí dcerou je, dostalo se Mary tak krásné omluvy, a pak se toho každý den tolik dělo, bylo tolik procházek mezi jejich bytem a domem Harvillových, vypůjčila si tolik knih z knihovny a tolikrát je vyměnila, že se misky vah klonily zřejmě ve prospěch Lymu. Zavedli ji také do

Charmouthu a koupala se a chodila do kostela a v lymeském kostele bylo mnohem víc lidí, na které bylo možno se dívat, než v uppercrosském – a to všechno, ve spojení s pocitem, že je tak velmi užitečná, vytvořilo opravdu příjemných čtrnáct dní.

Anna se zeptala na kapitána Benwicka. Maryina tvář se znovu zakabonila. Charles se zasmál.

„Ach! Kapitánu Benwickovi se myslím vede dobře, ale je to velmi podivný mladý muž. Nevím, co vlastně chce. Pozvali jsme ho, aby jel na den na dva k nám; Charles slíbil, že s ním půjde na lov, a on se zdál zcela potěšen, myslela jsem si, že je všechno ujednáno; a hle! v úterý večer přišel s neobratnou omluvou, že prý ‚nikdy na lov nechodí‘ a že ‚se mu špatně rozumělo‘; – a sliboval to a sliboval ono, a výsledek byl, jak jsme zjistili, že nemíní s námi jet. Asi se bál, že to u nás bude nudné; ale na mou věru, řekla bych, že je u nás dost živo pro takového muže se zlomeným srdcem, jako je kapitán Benwick.“

Charles se pořád smál a řekl: „No, Mary, víš moc dobře, jak to opravdu bylo. – To byla všechno tvá vina (obrátil se k Anně). Představoval si, že tě tu někde najde, když půjde s námi; představoval si, že všichni bydlí v Uppercrossu; a když zjistil, že lady Russellová bydlí tři míle odtud, opustila ho odvaha a už se mu nechtělo jet. Tak je tomu, mé čestné slovo. Mary to (...)

(......)