Jane Austenová
překlad: Eva Ruxová

ANNA ELLIOTOVÁ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola III

„Dovolil bych si poznamenat, pane baronete,“ řekl pan Shepherd jednoho rána v kellynchském zámečku, odloživ noviny, „že současná situace je nám velmi příznivá. Tenhle mír přivede naše bohaté námořní důstojníky na břeh. Budou všichni hledat domov. Nejpříhodnější doba, pane baronete, abychom si vybrali nájemníky, velmi odpovědné nájemníky. Ve válce bylo vyzískáno již mnohé krásné jmění. Kdyby se nám naskytl nějaký bohatý admirál, pane baronete –“

„Tak by si to mohl pokládat za štěstí, Shepherde,“ odpověděl sir Walter, „to je všechno, co bych k tomu poznamenal. Kellynchské sídlo, to by byla pro něho opravdu výhra; asi ta největší ze všech vítězství, co jich na moři vybojoval… ne, Shepherde?“

Pan Shepherd se tomu vtipu zasmál, jak bylo jeho povinností a dodal:

„Dovolil bych si poznamenat, pane baronete, že v obchodních záležitostech se s pány od námořnictva jedná dobře. Tak trochu jsem poznal jejich metody v obchodním jednání a neváhám přiznat, že jsou velkorysí a budou asi právě tak vhodnými nájemníky jako kdokoli z dobré společnosti. Proto bych se, pane baronete, osmělil navrhnout, jestliže nějaká zvěst o vašem úmyslu pronikla na veřejnost – což je nutno považovat za možné, neboť víme, jak je těžké utajit jednání a záměry jedné části světa před povšimnutím a zvědavostí části druhé – v tom je nutno za společenské postavení platit – já, John Shepherd, bych mohl utajit své rodinné záležitosti, jak bych chtěl, protože by nikomu nestálo za to, aby mě sledoval, kdežto na siru Walterovi ulpívají oči, kterým je těžko se vyhnout, a proto si troufám říci tolik, že by mne příliš nepřekvapilo, kdyby přes všechnu naši opatrnost pronikla zvěst o tom ven – za tohoto předpokladu, jak jsem chtěl poznamenat, jelikož zájemci se budou nepochybně hlásit, bych pokládal kohokoliv z našich námořních velitelů za zvlášť hodného pozornosti – a dovoluji si dodat, že za dvě hodiny sem mohu kdykoli dojet, abych vás ušetřil nepříjemností jednání.“

Sir Walter jen přikývl. Brzy nato vstal a přecházeje po pokoji, poznamenal jízlivě:

„Tak si myslím, že těch pánů z námořního důstojnictva, pro něž by takovýhle dům nebyl překvapením, je asi pomalu.“

„Samozřejmě že si všechno prohlédnou a budou žehnat svému osudu,“ řekla paní Clayová, neboť paní Clayová tu byla také, otec ji vzal s sebou, vždyť nic nemohlo být jejímu zdraví prospěšnější než vyjížďka do Kellynche; „souhlasím plně s tatínkem, že námořníci mohou být velmi dobří nájemníci. Poznala jsem dost lidí tohoto zaměstnání, a nejsou jenom velkorysí, ale mají rádi Čistotu a jsou na všechno opatrní. Ty vaše cenné obrazy, pane baronete, budou zcela v bezpečí, ráčíte-li je tu nechat. O všechno v domě i venku bude dokonale pečováno! Keře a záhony budou téměř v tak vzorném pořádku jako nyní. Nemusíte se bát, slečno Elliotová, že vaše líbezné květinové záhonky budou zanedbány.“

„Pokud jde o to všechno,“ řekl na to chladně sir Walter, „kdybych se dal přemluvit a dům pronajal, nikterak jsem se (...)

(......)