Jane Austenová
překlad: Eva Ruxová

ANNA ELLIOTOVÁ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola IV

On, to nebyl pan Wentworth, bývalý farářův zástupce v Monkfordu, jakkoli by se to mohlo zdát, ale kapitán Frederick Wentworth, jeho bratr, jmenovaný velitelem v bitvě u St. Domingo, který byl právě mimo službu a přijel v létě roku 1806 do hrabství somersetského; neměl žádného z rodičů už naživu, a našel tedy na půl roku domov v Monkfordu. Byl to tenkrát pozoruhodně hezký mladý muž s velkou dávkou inteligence, ducha a důvtipu; a Anna byla neobyčejně hezká dívka, jemná, skromná, citlivá, dobrého vkusu, polovina těch půvabů na obou stranách by byla stačila, neboť on neměl co na práci a ona neměla koho milovat; a tak setkání takové přemíry dobrých vlastností nemohlo se minout účinkem. Postupně se seznámili, a když se seznámili, rychle a hluboce se do sebe zamilovali. Těžko říci, kdo viděl větší vrchol dokonalosti v tom druhém nebo kdo byl šťastnější; zda ona, když dostala jeho vyznání a nabídku, nebo on, když je přijala.

Následovala krátká doba nesmírného štěstí, ale jen krátká. – Brzy vyvstaly nesnáze. Když byl sir Walter požádán o svolení, neodmítl je sice výslovně, ani neřekl, že k sňatku nikdy nesmí dojít, vyjádřil však své zamítnutí velikým údivem, chladem, mlčením a rozhodným prohlášením, že své dceři nic nedá. Považoval to spojení za velmi nedůstojné; i lady Russellová to přijala jako velké neštěstí, třebaže s pýchou mnohem mírnější a odpustitelnější.

Aby se Anna Elliotová se všemi svými nároky, jež jí poskytoval její rod, krása a duševní vlohy, v devatenácti letech zahodila, aby se v devatenácti zatížila zasnoubením s mladým mužem, který neměl nic, co by ho doporučovalo, leč sama sebe, a žádnou jinou naději, jak dosáhnout bohatství, leč šťastnou náhodou ve svém nanejvýš nejistém povolání, a žádné styky, jež by mu v něm zajistily další vzestup, to by skutečně znamenalo zahodit se, jen pomyšlení na to lady Russellovou bolelo! Anna Elliotová, tak mladá; tak málo ve společnosti známá, aby byla uchvácena neznámým člověkem bez příbuzenstva a jmění či spíš stržena jím do postavení vyčerpávající, nejisté odvislosti, která ničí mládí! To se nesmí stát, je-li možno tomu zabránit upřímným přátelským zásahem, domluvou ženy, která k ní chová lásku téměř mateřskou a mateřská práva.

Kapitán Wentworth jmění neměl. Měl štěstí ve svém povolání, ale co lehce nabyl, lehce vydal, a tak nic nenašetřil. Věřil však, že brzy zbohatne; byl plný životního elánu a věděl, že bude mít brzy loď a postavení, s nímž dosáhne všeho, co chce. Vždycky měl štěstí; věděl, že tomu bude tak dále. – Taková důvěra, mocná ve své vřelosti a okouzlující ve své vtipnosti, s níž byla často vyslovena, musela Anně stačit; lady Russellová se však na to takto nedívala. – Jeho prudká povaha a smělé názory působily na ni zcela jinak. Viděla v tom jen horší neštěstí. Viděla v tom jen další nebezpečný rys. Byl důvtipný a měl svou hlavu. – Lady Russellová si na vtip nepotrpěla; a měla hrůzu ze všeho, co se blížilo neopatrnosti. Odsuzovala toto spojení v každém (...)

(......)