Jane Austenová
překlad: Tomáš Tulinger

LÁSKA A PŘÁTELSTVÍ A JINÉ PRÓZY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

DOPIS PATNÁCTÝ

Laura pro Marianne

 

Když jsme dorazili do města, kde jsme se chystali posnídat, chtěla jsem si pohovořit s Philanderem a Gustavem. Jakmile jsem vystoupila z dostavníku, obešla jsem ho a láskyplně se jich otázala na zdraví, přičemž jsem vyjádřila obavy z jejich nepříjemné situace. Zprvu vypadali poněkud zmateně, protože se určitě hrozili toho, že bych po nich mohla požadovat vysvětlení, co se stalo s penězi, jež mi dal dědeček a o které mě tak nečestným způsobem připravili. Když však zjistili, že o té nepěkné záležitosti nehodlám hovořit, nechali mě přistoupit blíže, abychom si mohli lépe popovídat. Přisedla jsem k nim na stupátko, a zatímco zbytek osazenstva dostavníku hltal toasty s máslem a zapíjel je zeleným čajem, věnovali jsme se daleko kultivovanější záležitosti a zapředli důvěrný rozhovor. Vylíčila jsem jim vše, co se mi v životě přihodilo, a požádala je, aby mi řekli o tom, co potkalo je.

„Jak již víte, jsme synové dvou nejmladších dcer, které měl lord St. Clair s italskou operní pěvkyní Laurinou. Naše matky nikdy neodhalily jména našich otců, ale obecně se má za to, že otcem Philandera je zedník Philip Jones a mým otcem je výrobce korzetů z Edinburghu Gregory Staves. To ovšem nemá téměř žádný význam, protože naše matky se za ně neprovdaly, a tak nebyl náš starý šlechtický rod zneuctěn. Matka Philandera Bertha a moje matka Agatha vždy žily společně. Neoplývaly bohatstvím, měly dohromady nějakých devět tisíc liber, ale protože jim úroky ani zdaleka nestačily k živobytí, v době, kdy nám bylo patnáct let, jim zbylo již jen devět set. Zbylé peníze měly schované v zásuvce jednoho ze stolů v přijímacím salónu, aby byly vždy po ruce. Nevzpomínám si již, zda šlo pouze o to, že byly peníze vždy na stejném místě a nebyl problém je vzít, či zda šlo o náhlé pohnutí naší přecitlivělé mysli (právě naše citlivost byla vždy všem nápadná). V každém případě jsme v patnácti letech sebrali oněch devět set liber a utekli z domova. Rozhodli jsme se, že penězi budeme šetřit a neutratíme je pošetile nebo za nedůležité věci. Proto jsme je rozdělili do devíti balíčků. Jeden byl určen na jídlo, druhý na pití, třetí na ubytování, čtvrtý na dopravu, pátý na koně, šestý na služebnictvo, sedmý na zábavu, osmý na šaty a devátý na stříbrné přezky.

Když jsme tedy rozdělili peníze na výdaje během následujících dvou měsíců (protože jsme předpokládali, že nám devět set liber vydrží asi tak dlouho), spěchali jsme do Londýna, kde jsme měli to štěstí, že jsme vše utratili během sedmi týdnů, tedy o šest dní dříve, než jsme plánovali. Jakmile jsme se šťastně zbavili tíhy tolika peněz, začali jsme uvažovat o návratu domů k matkám. Náhodou jsme se však dozvěděli, že obě zemřely hladem, a tak jsme se svého plánu vzdali. Jelikož jsme vždy toužili po prknech divadla, chtěli jsme se přidat ke kočovné herecké společnosti. Nabídli jsme tedy své služby jedné z nich a byli přijati.

Byla to opravdu malá společnost – sestávala pouze z principála, (...)

(......)