Jane Austenová
překlad: Tomáš Tulinger

LÁSKA A PŘÁTELSTVÍ A JINÉ PRÓZY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

DOPIS ČTRNÁCTÝ

Laura pro Marianne

 

Milá mladá přítelkyně, nyní musíte použít veškerou sílu ducha a sebrat všechnu odvahu, protože – běda – následující stránky silně zaútočí na Vaše city. Útrapy, s nimiž jsem Vás již seznámila, byly jen chabým odleskem té, již se chystám vylíčit nyní. Úmrtí otce, matky a manžela na mě samozřejmě silně zapůsobila a má křehká povaha se s nimi téměř nedokázala vyrovnat, ovšem v porovnání s utrpením, které budu líčit nyní, šlo takřka o maličkosti.

Následující ráno po našem příchodu do bílého domku si Sophia náhle začala stěžovat na silnou bolest ve svých drobných údech, k níž se přidalo i nepříjemné bolení hlavy. Vše připisovala prochladnutí během neustálého omdlévání a provlhnutí, když předešlého večera padala rosa. Obávala jsem se, že to je více než pravděpodobné – jak jinak by se dalo vysvětlit, že jsem neměla stejné potíže. Důvodem mohla být jedině tělesná námaha během mých záchvatů šílenství, díky níž mi v žilách stále kolovala krev, a navíc jsem byla patřičně rozehřátá, což mě uchránilo od prochladnutí během lezavého podvečera. Sophia naopak ležela po většinu odpoledne i večera nečinně na zemi, takže byla plně vystavena účinku chladu a vlhka. Její onemocnění se Vám může zdát jako zanedbatelné, ale jakýsi vnitřní hlas mi našeptával, že by pro Sophii vše mohlo skončit tragicky.

Běda! Mé obavy se brzy ukázaly jako naprosto opodstatněné. Sophii bylo hůř a hůř a den ode dne jsem o ni měla stále větší strach. Nakonec zůstala upoutána na lužko, které nám naštěstí poskytla milá paní domu. Sophiin stav se dále zhoršoval a během několika dní byla na pokraji smrti. Takřka bez ustání jsem plakala (a jistě si dokážete představit, že jsem si div oči nevyplakala), ale utěšovalo mě pomyšlení nato, že o ni pečuji, jak nejlépe dokáži. Každý den jsem ronila slzy a skrápěla jimi Sophiinu sladkou tvář. Také jsem ji stále držela za ruku.

„Milovaná Lauro,“ řekla mi několik hodin před smrtí, „vezměte si poučení z mého nešťastného konce a vyvarujte se nerozvážného chování, které jej přivodilo. Vyvarujte se častého omdlévání – v danou chvíli sice může osvěžit ducha a vyvolat příjemný pocit, ale věřte mi, že opakuje-li se příliš často, obzvláště za nevhodného počasí, může být jeho účinek naprosto zničující. Můj osud budiž vám v tomto ohledu varováním. Odcházím jako mučednice svého smutku po ztrátě Augusta. Ztráta vědomí mě nakonec stála život. Vyvarujte se mdlob, drahá Lauro. Záchvat šílenství není ani zčásti tak smrtonosný – vlastně je to tělesné cvičení –, a není-li příliš silný, dovolím si tvrdit, že v důsledku i prospívá zdraví. Hlavu můžete ztrácet, jak je libo, ale rozhodně neomdlévejte…“

Tak zněla Sophiina úplně poslední slova – byla to rada ze smrtelného lože určená výhradně mně. Byla jsem zarmoucená, ale musím říct, že jsem se její radou vždy řídila.

Když jsem přítelkyni oplakala a nechala pochovat, bez meškání (třebaže již byla noc) jsem opustila nenáviděnou vesnici, v níž skonala a poblíž (...)

(......)