Jindřich Šimon Baar

HANÝŽKA A MARTÍNEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

X.

Asi za týden po Třech králích ráno vyšel z nemanické fary farář Šimon Rejžek, zahnul vlevo k Šmalcgrubnu, a když se dostal na erární silnici v Haselbachu, zamířil po ní ke Klenčí. Věděl, že si zachází. Přes Starou Huť a Sádek nadešel by si dobrou hodinu, kdyby kolem zářilo léto nebo alespoň podzim. Teď se tam plazí lesem pěšina hladká jako sklo, odvažují se však na ni vkročit jen lesáci a pašeráci. Na té by si mohl dnes lehce zlomit ruku nebo nohu a jakpak by se do Klenčí dostal? A on tam musí, protože pod burnusem v náprsní kapse má složenou presentaci na klenckou faru a jde se dnes na ni podívat. Strádal byl řadu let slepý a slepý hospodář - žádný hospodář. Hospodařili kaplani Faster s Vondrouškem a všichni věděli jak! Šindelové střechy na stájích jsou už jako z perníku, omítka opadalá, takže zdivo svítí nahým tělem. Ba sama farní budova by zasluhovala nový kabát. Strádal nemohl vidět, jak obraz sv. Martina nad vchodem do fary pelichá, a patronátní úřad trhanovský se také s opravami nevnucoval.

Ten hořký oříšek čeká na nového faráře, a má-li ho rozkousnout, nutno se do něho pustit hned. Sepsat potřebné opravy, promluvit s trhanovským architektem, aby jejich neodkladnost uznal, získat si pana důchodního, pak se poklonit panu direktorovi a přednésti pokornou prosbu, to všecko naň čeká ještě před instalací. Na štěstí má času dost. Hůř by bylo, kdyby se o svém jmenování dozvěděl až před samým stěhováním. Ale dva měsíce to jistě potrvá, než hraběcí presentaci potvrdí vysoké gubernium v Praze a pan biskup v Budějovicích. Pak ho teprve pozve konsistoř k přísaze, pojede tam tak asi počátkem března, to už by se mohlo s opravami začít, a jak se začne, hned se do Klenčí postěhuje, aby je osobně řídil, aby se práce nekonaly jen tak halabala, jak je to na panském zvykem...

"Ale co Faster?" vyskočila mu náhle v hlavě otázka, až se jí lekl jako strašidla a zastavil se. Sundal s hlavy vydrovku, utřel si pot a oddychl si. Minul už řadu Zieglerových brusíren, černořecká huť dýmala kousek cesty od silnice, potkával sáně i vozy zakryté pečlivě plachtami, dvě řady mechem zarostlých jeřábů lemovaly tvrdě ujetou silnici a za nimi černal se jako zeď hustý les. Hejna kvíčal popolétala před ním se stromu na strom, černé vrány i nažloutlí strnadi poskakovali v kolejích a vítali koně radostně jako své živitele, ale toho všeho si Rejžek nevšímal.

"Ano, co řekne Faster? Jak ho přijme?" optal se znovu sama sebe a už ho ta starost neopouštěla. Od Černé Řeky k Pavlově hospodě stoupá silnice, tam se prokouše tvrdými skalami haltravskými, převalí se do Čech a běží dolů ke Klenčí jako se střechy. Do kopce kráčí teď Rejžek těžce oddychuje. Tváře mu zbrunátněly a kapky potu rosily mu čelo. Faster je horká hlava a nebojácný člověk.

O pouti slyšel na vlastní uši, jak se chytil se samým direktorem. "Já, já sám se o to postarám, abyste se na našem panství nikde a nikdy nestal farářem," slyší Rejžek křičet direktora, vidí ho nafouklého jako krocana, vidí ho (...)

(......)