Jindřich Šimon Baar

HANÝŽKA A MARTÍNEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XI.

Johánesovic hospodě v Klenčí nastávali slavní dnové a důstojně se na ně chystala. Šenkýř a dosavadní rychtář městský také řezničil. Výsek masa ovšem neměl; co porazil, všecko se musilo sníst v jeho hospodě. Obyčejně zabíjel jen vepře, skopce a telátka, hovězí maso pak kupoval u řezníka Kohouta. Toliko masopust činil výjimku z tohoto pravidla, neboť v této radostné době odvážil se Johanes porazit i vola nebo krávu a nic se nebál, že se mu maso nerozejde. Nesnědli je pouze formani, ale stavěly se zde i svatby, jak šly z kostela, a do tří i do čtyř hodin jedly, hrály a zpívaly, než se vydaly na svatební oběd k ženichovi a nevěstě. Také městské cechy scházely se zde. I když neměly právě svůj "jórtoch", svůj bál musily mít u Johanesů.

Letos však chystal se pan Johanes po čase zas jednou ke vzácné slavnosti. Rozhodl se, že se poděkuje z městského rychtářství. Překážel mu ten úřad v jeho živnosti, přinášel mu víc škody než užitku, nadělal mu darmo mnoho nepřátel, sedláci táhli se víc k Bartošům než k němu, a nebýt koňských zápřežek, jistě by o jeho hospodu ani nezavadili. Faster sem také nevkročí, když zrovna nemusí. On právě rozrýpal celou obec. Měšťané křičí, aby se všecko vedlo po česku, páni zase po němečku, a nač je mu toho třeba? On jako moudrý obchodník musí býti na všecky strany hezký, posloužit Čechům jako Němcům, nesmí být proti pánům ani kmánům... Takové úvahy ho tedy pohnuly, že rychtářství složil a v Klenčí se proto chystala veliká slavnost: obnova městského úřadu. Dopoledne se to odbude na radnici a v kostele, ale v poledne se přihrne celé městské právo nové i staré - k Johanesům na oběd, a tu se musí jeho hospoda nechat vidět.

Podomek Matouš už od rána odklízel sníh před domem, zametal zbytky sena i ovsa, jak je natrousili formani, když nevypřáhli, ale jenom se zastavili před hospodou "vosrovat", nasypat totiž koním do dřevěných, přenosných žlábků na zkřížených nohách ovsa, sena, pak napojit a se zápřežkou v čele hned jeti dál k Pavlovi, rovnal v podevratí zásobní kola, prkna, klaníce, oplíny, rozvory a nápravy, chystal v konírně čisté stání pro panské koně z Kouta i Trhanova, co přivezou zítra vrchnostenské úředníky. Chromý Matouš by to všecko sám ani nesvedl, kdyby mu nepomáhali oba pacholci, kteří dnes nejeli na zápřežku, ale pořádali pod velikou projížděcí kůlnou saně i vozy, aby sem mohly zajet kočáry, honili slepice a husy, aby hned zase všecko nezaneřádily, plašili holuby a zavírali je do budníků, z pivního sklepa, který stál proti hospodě a táhl se až pod radnici, vyvalovali prázdné sudy a rovnali je u zdi hezky na oči, aby si páni všimli, co panského piva se zde vypije.

Uvnitř pak od božího rána klečely děvečky na kolenou a drhly podlahy. Napřed v panském pokoji, kde se scházelo kasino, potom ve formance a naposled musily důkladně vydrbat i předsíň a schodiště, ačkoli obojí bylo kamenné a voda mrzla na schodech dřív ještě, než ji myčky mohly utřít a vyždímat. Pan Johanes nepovolil, čistotou musil dnes (...)

(......)