Jindřich Šimon Baar

LŮSY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XI

Komisař Němec sice napsal své paní do Františkových Lázní o Fastrově zájezdu do rodných Domažlic, snažil se jí vylíčiti i nadšení, se kterým byl v českém kasinu přijat, pochválil šťastný průběh „hudebno-deklamatorní akademie“, zmínil se o chvále, kterou Faster vzdal „slavné básnici, horlivé vlastence a spisovatelkyni Boženě Němcové“, popsal celý aršík papíru, ale střízlivý, suchý jeho sloh nepodal ani matný stín toho, co se v městě odehrávalo.

To už páter Jakub ve svém přeuctivém listu zmohl se na mnohem vzletnější slova i květnatější obrazy, když líčil, jak se jí bratranec Petřík ujal a vyčinil domažlickým šosákům za to, že se nestyděli tropiti „kočičinu“ pod okny té, které si váží celý národ. Každé uvědomělé město české že by ji přijalo s otevřenou náručí a chlubilo se, že tak znamenitá žena bydlí v jeho středu. Líčil dále, jak se dovolával otce Žižky a božích bojovníků, jak četl zkrátka svým drahým rodákům levity tak důkladně, až se potili studem a hanbou. „Doufám, milostpaní,“ končil kaplan svůj nadšený dopis, „až se vrátíte, nač se už všichni nedočkavě těšíme, že najdete jiné Domažlice, než které jste před měsícem opouštěla.“

Božena Němcová byla tudíž připravena na překvapení, které ji očekávalo, holá skutečnost však je ještě daleko předstihla.

Sotvaže se ve svém útulném domově poprvé vyspala, přihnala se deputace „českočtenářské besedy“, právník Florián s mladým Šnáblem přinesli velikou kytici nádherných růží, přednesli nejen uctivé přivítání, ale hned i žádost, aby v neděli určitě zavítala do kasina, všichni „údové“ že se na ni těší, že schválně čekali na její návrat, aby jí odevzdali čistý zisk s prosbou, aby sama vybrala a objednala knihy pro Čtenářskou společnost.

Brzy po obědě přiběhla i panna Nanynka z kláštera, odevzdala jí košíček jiřinek a vzkaz pana převora Kramera, že posílá krajanky, pozná-li je? Ovšemže je poznala a mimovolně povzdychla. To se jí hlavou opět kmitla „jiřinková slavnost“, Steidlerův hostinec, Česká Skalice, farář Hurdálek, ale už ne její sňatek, nýbrž dr. Čejka, který za ní přijel z Prahy do Ratibořic, kde před dvěma roky dlela na návštěvě u rodičů, se kterým navštívila i „jiřinkovou slavnost“ a v jehož žhavém náručí protančila celou noc…

Kvečeru pak spatřila procházeti se před poštovní sběrnou pátera Jakuba a obraceti toužebné pohledy k jejím oknům. Zakývala mu na pozdrav bílou rukou a kastorový klobouček hned mu sletěl z hlavy, divže se země nedotkl. „Milostpaní, směl bych vám přinésti noviny?“ optal se plaše do okna, mačkaje pod paždí balíček knih a časopisů. Taková krotká, plachá touha chvěla se v této otázce a hleděla mu i z očí, že paní Božena ani jinak nemohla, než radostně přikývnouti. Těšila se, že uslyší zprávy o Petru Fastrovi z povolaných úst, a v tom se nemýlila. Kaplan, jakmile vešel, hned začal, jak Petřík litoval, že se nemohl zde setkati se slavnou vlastenkou a vyříditi jí osobně všechny pozdravy, které z Prahy přinášel, že sice navštívili spolu pana komisaře, ani v (...)

(......)