Jindřich Šimon Baar

LŮSY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

X

Jako dvě rodné sestry rostou v selské duši víra s pověrou. Od klíčení zrna v brázdách mateřské země až do jeho úplné proměny v lidské tělo obklopuje příroda tu duši řadou nezbadatelných tajemství. Překvapuje ji nepředvídanými událostmi a činí ji závislou na všech čtyřech živlech, které nemůže ovládnouti ani duchovní, ani tělesnou svojí silou. Proto chová v sobě ta duše nejasné tušení o silách nadpřirozených, o bytostech vyšších, které ji obklopují, snaží se zajistiti si jejich přízeň a dopátrati se skrytých cest, které k nim bezpečně vedou. Tato směs víry a pověry činí vlastní selské náboženství, dodává sedláku jistoty, často i útěchy, určuje jeho životní pořádek, zpříjemňuje mu život, okrašluje jej mnohými změnami, zvyky a obyčeji, pozdvihuje jej z prachu a unáší do říše snů, kde i nemožné se stává možným.

Král chce míti syna a toho koneckonců může mu dáti jen Bůh.

Králová sice navštívila kvůli tomu vlkanovského hyclíka, ale současně také se zaslíbila putovati na Brod. Všecko třeba vykonati, nic se nesmí opominouti, má-li se splniti to, co nevisí na vůli lidské. Dožije-li se i přes to přese všecko člověk zklamání, nedává si pak viny ani sám, ani ho nemohou viniti jiní.

U Králů si dnes přivstali, aby se dostali do hřbitovního kostela na Brodě před mší svatou. Dobré tři hodiny dá se ta dlouhá cesta šlapati, Král však po ní nepůjde poprvé a skoro se na ni těší.

Asi dvě třetiny té poutní cesty vedou hlubokým lesem, ostatek po měkkých, pružných pěšinách přes pole a louky.

„Buďte hodné, neperte se, ať na vás děvka Bára nežaluje, až se vrátíme,“ přikazuje ještě ve dveřích matka Hanýžce a ostatním dětem.

„Přijdeme vám naproti, smíme?“ hlásí se Marjánka, neboť ví, že jim táta s mámou jistě něco přinesou, a už teď se na to těší.

„Smíte, ale daleko ne, nejdál k Soutkám.“

„Alespoň na Zásoutčinu,“ škemrá Marjánka a myslí si, že poběhnou až do Mejkosovce, a až spatří vracející se rodiče, poletí jim vstříc až k Chodovu.

„Tak tedy na Zásoutčinu, dál však ani krok! Ty, Hanýžko, měj rozum a nechoďte z domova dřív, dokud neodzvoní na věži tři hodiny.“

„A kudy půjdete, abychom se neminuli,“ stará se ještě Hanýžka a s malou Pepkou v náručí vyprovází matku až na zásep.

„Klikovic průhonem,“ hlásí otec a vychází na Klenčí. Slunce, sotva vstalo, už hřeje jako o poledni a celé městečko se probouzí jaksi líně, jako by se nemohlo ze spánku probrati. Velký pastýř vyhání stádo, kdežto ovčák s husopasem patrně zaspali, neboť jejich svěřenci pobíhají dosud svobodně kolem rybníčků a bekotem i kejháním naplňují celé náměstí.

„Kampak se spolu ženete?“ křičela Smolíková, která zahlédla Krále s Královou, když vyšli z vrat.

„Jdeme se dát rozvést,“ odpověděl Král vesele, ale nezastavil se, ba ani hlavu neotočil.

„Jen buď rád, že máš ženu, takové už bys nenašel,“ volala sousedka a usmála se na Marjánku, která jí vykládala, že jde s mužem na pouť, na Brod jenom, když nemohla na Svatou Horu.

„Pravda, dnes je pátek, na Brodě kázání a (...)

(......)