Jindřich Šimon Baar

LŮSY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VI

Hluboké naše lesy odolávaly nejdéle den ode dne vzrůstajícímu suchu. Předčasně a mnohem hojněji než jiná léta vyrojily se v nich letní houby, až se toho kdekdo lekal a prorokoval hladový rok. Už smržů, špiček, májovek a jiných jarních hub nosili lidé celé rance, teď však vyrazily ze země letní houby. Ne jednotlivě, ale hned v celých skupinách seděly v mechu a lesním trouchu, neskrývaly se jako jindy v temném houští, ale stavěly se lidem na oči i podél cest a pěšin, jako by prosily, aby se nad nimi smilovali, vyloupli je a odnesli si usušit domů. Na lukách pod lesem hrabačky obrátily jednou seno na stýlkách. Jindy si usedly do chládku, čekaly malou hodinku, zdřímly si třeba nebo vískaly hlavy, pak vyskočily a obracely podruhé. Letos však každá zapíchla hrabiště do tvrdé, vyprahlé louky, zaskočila do lesa, po hodince se vrátila a už nesla klín hříbků, špičníků, žemliček, oříše a zaječích oušek.

A nejen houby, i barovnice^[68] záhy se ukázaly na nízkých, zelených keříčkách a paseky červenaly se pravými jahodami. Všecko to lesní ovoce pak bylo neobyčejně vyvinuté, sladké, vonné a chutné, jako už dávno ne. Děti nosily domů v hrnkách i džbánech barovnice veliké jako bohatý hrách a jahody málo menší než višně.

„To vám chce, děti, Pán Bůh nahraditi, co vám vzal letošní májový mráz. Jen si toho božího daru važte a užijte ho dosyta, neboť letos neokusíte ani hruštičky, ani švestičky, ničehožnic,“ řekla Králová dětem a nebránila jim, když denně jí utíkaly do lesa, ačkoli měla pro ně práce plné ruce.

To už mnohem více se zlobil učitelský mládenec, který by mnohem raději byl viděl, aby děti alespoň teď seděly buď u katechismu, u prvního nebo druhého dílu, aby psaly nebo počítaly a netoulaly se jen po pastvách a lukách, po lesích a pasekách. Netajil se nijak přesvědčením, že by se měla vizitace konati v únoru nebo v březnu, dokud sedí děti pohromadě ve škole jako ryby v rybníce, a nikoli v červnu, kdy je sluníčko rozplaší po všech končinách, kdy je mnohem více vábí ptačí hnízda, čampule a míč než slabikář, počítadlo, křída a černá tabule. To však se panstvu nechce od teplých kamen do předjarních plískanic, sychravého vzduchu a zavátých cest. Zato v červnu, kdy celý kraj voní kosenými seny, kdy teplý větříček něžně pohlází vlající obilí a slavnostně šumějící lesy, cestuje se v pohodlných kočárech mnohem radostněji. A ovšem také farská hostina, která korunuje vizitaci, může poskytnouti mnohem větší a rozmanitější lahůdky v době, kdy běhají kuřata po dvoře, housata počínají křižovati křídla, mladí beránci a vyzrálá kůzlata skáčou na pastvě, srnčí zvěřina, raci i ryby, co hrdlo ráčí, všeho hojnost, kdežto v únoru musili by se spokojiti nanejvýš vepřovými hody.

Jindřich však světa nepředělá, svět se nebude říditi jeho hlavou, i kdyby byla sebemoudřejší, neboť ji nenosí žádný biskup ani ministr, ale pouhý učitelský mládenec, který smí jen mlčeti a poslouchati. Za něho myslí mnoho pánů, panem direktorem v Trhanově počínaje a dvorskou komisí (...)

(......)