Jindřich Šimon Baar

OSMAČTYŘICÁTNÍCI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

III

Klikovic Martínek sice pilně pomáhal otci v polích, vodil mu koně, ohrabával meze, zaváděl vodu na louky, také matce sekal i nosil dříví, běžel jí pro vodu i ke kupci, ale přitom nijak nezapomínal na tisíce jiných důležitých věcí. Teď už asi týden slídil v celém okolí a prohlížel všecky jívy, kde jaká rostla. Sháněl kočičky, neboť Květná neděle už stála za dveřmi. O jívy a vrby ještě dnes není u nás žádná nouze, ale Martin je mlsný kluk a hledá jívu, která by měla ratolesti alespoň na sáh dlouhé, hustě posázené kočičkami velikými jako palec, aby se Hanýžka zakuckala, až je bude polykati jako bezpečný ochranný lék před sedmidenní zimnicí, ale Královic teta aby ho pochválila a řekla: „Martine, takové pruty kočiček jsem jaktěživa neviděla. Kdepaks je jenom našel?“ Potěší se i jeho otec, až před svatým Janem Křtitelem půjde pokropit obilí tříkrálovou vodou, do každého pole se zeleným osením právě doprostřed zapíchne svěcenou kočičku a řekne jí: „To ti povídám, ať do žní zarosteš, ať tě nevidím vykukovat z obilí.“ Kočičkou tedy udává sedlák jaksi míru poli, jak vysoko má vyhnat stébla a klasy do výše, chrání je před bouřkou a krupobitím, dává si ji ve světnici za kříž a za obrazy, není tedy žádnou maličkostí najít takové kočičky, jakými by se nikdo jiný nemohl pochlubit… Bystrým pozorováním poznal, že nejsou všecky kočičky stejné, že jsou větší a menší, těm větším že říkají kocouři a těm menším kočičky a že se musejí uřezat a odnést do sklepa v pravý čas, dokud se na nich bělají hebké, jako stříbro lesklé, šedivé chloupky. Teď na jaře všecko roste jako z vody. Propase-li se pravá chvíle, tu často do rána kočičky se prodlouží, zkudrnatějí, rozvinou se, promění v jehňátka jakoby jemnou vlnkou, žlutým chmýřím a pýřím obalená a nejsou už k ničemu. Proto Martínek obchází nejen všecky sady, ale pouští se až do Hory, k Dlouhému mlýnu, do Dobří, prohlíží Novou hráz, břehy potoků i rybníků a dobře si pamatuje, kde ve vršku rostou nejdelší pruty a z hnědých šupin vystrkují hlavy největší kočičky. Ostře nabroušenou kudličku má v kapse a vrací se ze svých výletů s bohatou kořistí, kterou ukládá do chladného, tmavého sklepu, aby zarazil vzrůst jívových jehněd a měl všecky kočičky, až je sváže před Květnou nedělí a ovine barevným kalounem, pěkně stejně vyvinuté i vybarvené… Zanedbává tím ovšem mnoho jiných povinností; otec se často po něm shání, chce ho poslat buď do Chodova ke kováři, nebo do Trhanova k sedláři, matka ho volá, aby zakolíbal malého bratříčka, přebral hrách, oškrábal brambory, ale po Martinovi nikde ani vidu ani slechu. Žádná z těch domácích prací mu nevoní, ale zato venku poutá ho tisíce nových a nových zjevů. Pozoruje myší díru, cestičky, jež k ní vedou, kolčavy a vrány, jež nad ní bdí; po probouzejících se lukách černají se čerstvě vyryté krtiny, nutno do nich zavésti vodu a pokusiti se vytopit a vyhnat krtka; pod mezí pěkně v závětří má zaječice teplé, vystlané lože, do kterého vysadila čtyři mladé zajíčky, bdí nad nimi, při (...)

(......)