Jindřich Šimon Baar

OSMAČTYŘICÁTNÍCI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

IX

Na prahu konírny sedí Klikovic Martínek a dělá si nový důkladný pohůnčí bič. Bič s krátkým rukovítkem a krátkou návěškou, zcela jiný, než se užívá při jízdě s koňmi. Ten musí být dlouhý a pružný, aby dosáhl z vozu koním až na uši, a když se jím švihne, tak musí hvízdnout ve vzduchu jako píšťalka. Tím práská forman nad hlavou sobě i koním pro radost, takový bič zrovna zpívá, až radost poslouchat, vládne-li jím šikovná ruka. Ale Martínek si plete býkovec na hovězí dobytek, kterým se práská dozadu a při zemi, ale který zato vydává rány, jako když kovář střílí z hmoždýřů. Bičiště je proto krátké, zato však pevné; pevné musí být i oko řemínkové návěšky, která těžký bič k bičišti připíná, aby se neutrhla a bič neuletěl někam Pánu Bohu do oken, kde se s ním pohůnek shledá leda až po smrti. Korunu každého biče však tvoří jeho konec, tak zvaný šnodlík^[129]. Šnodlík se plete z třásna^[130], které tkadlec nechává na kusu plátna, selka z části uplete poutka na kůlečky, na které se plátno při bílení napíná, ale zbytek dává sedláku na bič. Ze čtyř nebo pěti lněných nitek uplete se šnodlík, přiváže k biči, dole se na něm udělá uzlík a koneček pod uzlíkem se roztřepí. Takový bič váže si dnes každý pohůnek po celém Klenčí, neboť začíná první pohůnčí práce, zabránit v noci před prvním májem kouzelnicím přístup do chléva. A to není žádná maličkost, ale těžká a zodpovědná starost. Travička už se zelená, svatodušní svátky už jsou na krku a Duch sv. otevírá pastvu a vyhání dobytek z chléva. Takové okouzlené stádo špatně se pase, krávy špatně dojí a chlupatá telátka nevylínají, kdyby se pásla v samé marjánce. Pohůnek to odnese, ačkoli za nic nemůže. Proto sedí Martínek, uznaný pohůnčí král v Klenčí, a pozorně připlétá k biči šnodlík. Ale jaký šnodlík! Schovával si sám i na Marušácích loudil přetrhané hedvábné struny z housliček, ty teď pozorně splétá, uzluje, pod uzlem zase rozplétá a usmívá se blaženě, až mu špička jazýčku koutkem úst vylézá. Hotový bič potěžkává a prohlíží v ruce a v duchu rozumuje: „Tímhle bičem až zapráskám, zajde chuť každé kouzelnici přiblížiti se k naší stáji. A odváží-li se toho, až ji tímhle bičem přetáhnu, jistě ji přeseknu vpolu, takže se s bídou odvleče domů!“ Ale nelze se dlouho těšit tak zdařilým výtvorem. Na Martínka čeká ještě milejší práce. Slíbil nový bič i své nejmilejší kamarádce, Královic Hanýžce. Ten nesmí ovšem být tak pádný jako jeho, aby ho uhnala, ale na šnodlík jí také věnuje kus „e“ struny a bičiště jí čistě vyřeže a vykroužkuje. Jen až vyroste, postaví jí máj pod okny vysoký až do nebe, v jeho kůře nadělá takových ozdob, že se celé Klenčí podiví a bude se na ten máj chodit dívat… Tak si to rozjímá malý, ramenatý Martínek, obrací v ruce bičiště a kudlou na něm řeže, až se mu pot perlí na čele…

Večer se blíží, tajemný večer před svátkem sv. apoštolů Filipa a Jakuba. Do klekání musí být všechen dobytek nakrmen i poklizen, celý dvůr čistě umeten, aby kouzelnice nemohla na něm najít ani stéblo slámy, ani (...)

(......)