Richard Bach
překlad: Zdeněk Hron

ILUZE
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

"Všechno je tedy v pořádku, ano!? V tomto světě neexistuje žádné zlo, nedochází tu nikde okolo nás k žádným hříchům?! Nezatěžujeme se tím, že!"
"Není se čím zatěžovat. Vidíme pouze jednu malou skvrnku toho celého čím je život a právě tato skvrnka je falešná. Všechno je v rovnováze a nikdo netrpí a nikdo neumírá bez vlastního souhlasu. Nikdo nedělá, co by nechtěl dělat. Není žádné dobro, není žádné zlo mimo toho, co nás činí šťastnými a nebo nešťastnými."
"Jak víte všechny ty věci o kterých mluvíte, jak víte že co říkáte je pravda?"
"Nevím, jestli je to pravda. Věřím tomu, protože je vzrušující tomu věřit ..."
Přimhouřil jsem oči. Mohl říct, že to zkoušel, že to funguje. Uzdravení, zázraky - praktický život, který učinil jeho myšlení pravdivým a použitelným. Ale neřekl to. Proč? Byl k tomu důvod. Přivřel jsem oči ještě víc. Říkal všecko přímo. Nenabízel žádné volby. Nenamáhal se umožnit posluchačům pochopit.
"Kdokoli, na kom kdy záleželo, kdokoli kdo byl kdy šťastný, kdokoli kdo dal kdy světu nějaký dar, měl božsky sobeckou duši, žil pro vlastní nejlepší zájem - bez výjimky."
Další telefonující byl muž - večer pomalu vyprchával.
"Sobeckost? Pane, víte kdo je to Antikrist?"
Shimoda se na vteřinu zasmál a uvelebil se v křesle, vypadalo to jako kdyby znal volajícího osobně - "Možná byste mi to mohl prozradit."
"Kristus říkal, že musíme žít pro své bližní, Antikrist říká - Buďte sobečtí, žijte pro sebe a ostatní lidé ať jdou k čertu!"
"Nebo do nebe! Nebo kamkoli jinam mají chuť jít!"
"Jste nebezpečný! Víte to pane? Co kdyby vás každý poslechl a dělal právě to, co má chuť dělat? Co si myslíte, že by se pak stalo?"
"Domnívám, že toto by byla nejšťastnější planeta na zdejší části galaxie ..."
"Nejsem si jistý, zda bych chtěl aby moje děti slyšely, co zde říkáte!"
"Co chtějí slyšet vaše děti?"
"Jestliže máme všichni svobodu dělat si co chceme, pak můžu přijít na to pole se svou brokovnicí a odstřelit vám vaši pitomou hlavu!"
"Samozřejmě, máte možnost udělat i to ..."
Na lince se ozvalo prudké cvaknutí. Někde ve městě byl nejméně jeden rozzlobený muž. Ostatní - včetně rozhněvaných žen - byli u telefonů. Každý knoflík na přístroji svítil a blikal. Nemuselo to probíhat tímhle způsobem. Mohl vyjádřit tytéž věci odlišně a vůbec nikoho nepohněvat. Když si proberu zpátky, měl jsem stejný pocit jako tenkrát v Tróji, když se roztrhl ten dav a obklopil ho. Byl čas. Bylo jasně na čase, abychom šli dál.
Jeff Sixe řekl každému kdo jsme, že naše letouny parkují na poli Jimma Thomase u čtyřicáté první státní silnice, a že v noci spáváme pod křídlem. Cítil jsem lítost a vztek od lidí kteří se strachovali o morálku svých dětí, o budoucnost amerického způsobu života ...A nic z toho mne příliš neobšťastňovalo. Do konce pořadu zbývala půlhodinka a jen se to zhoršovalo, "Víte pane podle mne jste podvodník," prohlásil další posluchač.
"Ovšem, jsem podvodník, všichni na tomto světě jsme podvodníci předstíráme, že jsme něco čím nejsme. Nejsme těla, která chodí, nejsme atomy ani molekuly, nelze nás zabít. Jsme nezničitelné myšlenky Toho s velkým T, a nezáleží nakolik věříme něčemu jinému." Byl by první, kdo by mi připomenul, že mohu klidně odejít, když se mi nelíbí co povídá. A smál by se mému strachu před pomstychtivými davy s chutí lynčovat, čekajícími s baterkami u našich letadel.
"Neměj strach z loučení, rozloučení musí předcházet než se můžete znovu setkat. A nové setkání po chvílích nebo po celých životech je jisté pro ty, kdo jsou přátelé." V poledne příštího dne, dřív než přišli lidé létat, se zastavil u mého křídla. "Pamatuješ si cos řekl když si objevil můj problém, že nikdo nebude poslouchat ať udělám kolik chci zázraků."
"Jo, pamatuji se na tu chvíli. Vypadal's tak osaměle, úplně najednou... Ale nevzpomínám si co jsem řekl."
"Řekl si, že být závislej na lidech, kteří by měli zájem o tvý povídání, znamená, že tvý štěstí závisí na někom druhým. To sem se přišel naučit. Nezáleží na tom, zda něco sděluju nebo ne. Zvolil jsem si celej tenhle život, abych se s kýmkoli podělil o to na čem je založenej tenhle svět a mohl jsem si taky vybrat abych neřekl vůbec nic. To s velkým T ode mne nepotřebuje, abych někomu vyprávěl jak to chodí."
"To je jasný Done, mohl jsem ti to říct."
"Díky Bohu objevím myšlenku, pro jejíž nalezení žiju celej tenhle život a on řekne to je jasný Done."
Smál se, ale současně byl smutný. A tehdy jsem nedovedl poznat proč.

Hranice tvé neznalosti je hloubka tvojí víry v nespravedlnost a tragiku. To čemu housenka říká konec nazývá Mistr motýlem.

Slova z příručky z předcházejícího dne byla jediným varováním, které jsem měl. Jednu vteřinu tam stál malý hlouček lidí čekající na svezení. Jeho letadlo pojíždělo tím směrem, zastavilo u nich za víření listů od vrtule. Pro mě - každodenní spořádaná scéna. Ve druhé vteřině - zvuk jako po roztržení pneumatiky a dav se rozletěl a utíkal. Pneumatika na Travel Airu byla nedotčená. Motor šel naprázdno jako před chvílí, ale ... v potahu pod pilotní kabinou byla na stopu široká díra a Shimoda byl natlačen ke druhé straně, hlavu sraženou dolů, tělo bez hnutí, jako při náhlé smrti. Trvalo mi pár tisícin vteřiny si uvědomit, že Donald Shimoda byl zastřelen, seskočit z křídla a běžet. Vypadal jakoby ho zasáhla bomba, levou půlku jeho těla tvořila rozervaná kůže a krev ...
"Done, jsi v pořádku?" - slova blázna. Otevřel oči a usmál se. Na obličeji měl rozstříkanou vlastní vlhkou krev.
"Richarde, jak to vypadá?"
Jestliže může mluvit, jestliže může myslet, je to dobrý - "No, kdybych neměl dost rozumu, chlape, řekl bych žes měl ňákej problém."
Hýbal se. Najednou jsem dostával strach - "Neměl jsem pocit, že máš nepřátele!"
"Nemám. To byl přítel ... lepší nemít. Pár nenávistníků může přinýst všelijaký potíže ... do života, zabít mně."
"Muselo se to stát? Done!"
"Ne, ale myslím ..., mám rád drama."
"Dobrá, dáme se do toho. Uzdrav se! S tím davem, co se blíží budeme mít při létání dost práce!"
Ale při mém žertování, i přes jeho znalosti a celé jeho chápání reality, se můj přítel Donald Shimoda sesul a zemřel.
Člověk činí a svět se zakymácel!
Měl jsem pocit jakoby mě váha Rukověti v mé kapse stahovala ke straně. Když jsem se svalil, vypadla ven a vítr pomalu čechral listy. Apaticky jsem ji zvedl. Tak to končí. Asi se to muselo stát. Co Mistr říká jsou pouze krásná slova, která nedokážou uchránit před prvním útokem nějakého šílence. Musel jsem ta slova přečíst třikrát, než jsem mohl uvěřit, že na té stránce skutečně jsou.

Vše v této knize může být mylné ...