Richard Bach
překlad: Zdeněk Hron

ILUZE
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Do podzimu jsem přeletěl s teplým vzduchem na jih. Vhodných polí bylo málo, ale zástupy se zvětšovaly. Čas od času někdo, komu bylo trochu nevolno prohlásil, že se cítí lépe při rozhovoru a následujícího dne se na mne lidé dívali podivně a přicházeli zvědavě blíž. Nejednou jsem brzy odlétal. Nestaly se žádné zázraky, ačkoli Flea pracovala lépe než kdy předtím a potřebovala méně paliva. Přestal utíkat olej a brouci se víc nezabíjeli o vrtuli a přední štít. Přesto se pro mě to letní odpoledne, kdy zastřelili Shimodu, zastavila jedna řeka času.
Jedné noci jsem dosedl na malém prázdném místě. Před spánkem jsem znovu myslel ten okamžik, proč zemřel. Nebyl k tomu důvod, jestliže byla pravda co říkal ... Při přemýšlení o těchto věcech jsem usnul a ve spánku snil.
Klečel na louce trávě zády ke mně. Záplatoval díru v boku Travel Airu - otvor po výstřelu brokovnice. Uvědomoval jsem si, že se mi to všechno zdá, ale taky jsem věděl, že je to skutečné.
"Done!!"
"Čau brácho". Neviděl jsem přes slzy! Neexistuje umírání, není vůbec žádné umírání a tento muž byl můj přítel.
"Donalde, ty žiješ a co se to pokoušíš dělat?" Rozběhl jsem se a obejmul ho - byl opravdový. Cítil jsem kůži jeho letecké bundy, mačkal ramena pod ní.
"Ahoj, zkouším záplatovat tuhle díru."
"Lakem a potahem!? Tak se to nedělá. Pohlédneš na to jako na dokonalý a máš hotovo!" a při pronášeni těchto slov jsem přejel rukou jako ochranným štítem před třepícím se otvorem a když přes něj má dlaň přešla byla díra tatam.
"Tak ty to děláš? Hmm!" Jeho tmavé oči byly pyšné na pomalého žáka, který se nakonec projevil jako úspěšný duševní mechanik. Nezdálo se mi to zvláštní. Ve snu to byl způsob, jak tu práci vykonat.
"Done jsi v pořádku, viď?"
"Předpokládáš, že jsem mrtvej. No tak, Richarde ..."
"A tohle není sen? Nezapomenu, že jsem tě teď viděl?"
"Ne. Je to sen. Je to jinej časoprostor a každej jinej časoprostor je sen pro duševně úplně zdravýho pozemšťana, kterým ještě chvíli budeš. Ale zapamatuješ si to a tím se mění tvý myšlení a tvůj život ..."
"Uvidím tě ještě, vrátíš se?"
"Myslím že ne. Chci se dostat nad časoprostor. Vlastně už jsem. Ale mezi námi je tohle spojení. Když se zastavíš nad nějakým problémem ulož si ho v hlavě a běž spát. Setkáme se tady u letadla a promluvíme si o tom, jestli budeš chtít."
"Done?"
"Co?"
"Proč ta brokovnice, proč se to stalo. Nevidím v tom žádnou slávu nechat svý srdce rozstřílet."
"Protože jsem nebyl žádnej mesiáš z prvních stránek, Richarde, nemusel jsem nikomu nic dokazovat. Umírání je jako potápění se do hlubokého jezera za teplýho dne. Utrpíš šok z prudkého zchlazení, na pár vteřin pocítíš bolest, pak si zvykneš, přijmeš to a skončíš v realitě. Ale potolikátý i ten šok ztrácí účinek. Jen pár lidí se zajímá co musíš říct když odcházíš.
Pamatuj si, kvalitu Mistra nepoznáš podle velikosti jeho odchodu. Zkus si to zapamatovat."
"Slibuju. Ale zmizím navždy jakmile mě ta práce přestane bavit."
Nikdo se Travel Airu nedotkl, ale jeho vrtule se roztočila. "Slib beru, ale ... Hmm, snad jsem jen hloupej Richarde a možná přehlížím něco zřejmýho, čeho ty sis všimnul velmi dobře a jestli to nevidím, tak mi to prosím tě řekni. Proč to nenapsat? Je nějakej zákon, že mesiáš nesmí zapsat o čem si myslí, že je pravda. A pak snad, když se lidem nebude líbit co říká místo aby ho zastřelili, mohou spálit jeho slova a bít holí do popela. A jestliže se jim budou líbit, mohou si přečíst ty věty i jindy, nebo je opsat na dveře ledničky, nebo si hrát s kteroukoli větou která jim dává smysl ... Je něco špatnýho na psaní?"
"Do knihy?"
"Proč ne?"
"Víš kolik je to práce? Slíbil jsem, že už v životě nenapíšu jediný slovo!"
"Á promiň, tak to jo, to jsem nevěděl." Vystoupil na spodní křídlo svého letadla a pak nasedl do kabiny. "Dobrá, někdy se zas uvidíme. Ať tě davy nedostanou! Jseš si jistej, že to nechceš napsat?"
"Nikdy už ani slovo". Pokrčil rameny. Zvuk motoru zesílil a vířil kolem mě, dokud jsem se neprobudil pod křídlem své Flea s ozvěnami snu stále ještě v uších. Byl jsem sám. Pole tiché jako podzimní zelený sníh měkce zasypávající svítání na cestě. A potom, jen tak pro zábavu, dřív než jsem se zcela probral - sáhl jsem po deníku a začal psát: Jeden mesiáš ve světě druhých. O mém příteli.

Byl jeden učitel. Přišel na zem narozen ve svaté zemi Indianě ...