Honoré de Balzac
překlad: Kamil Fiala

DÍVKA SE ZLATÝMA OČIMA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Fiakr následoval kočár. Kočár vjel v ulici Saint-Lazare do jednoho z nejkrásnějších paláců oné čtvrti.

De Marsay nebyl ztřeštěnec. Každý jiný mladý muž byl by podlehl touze nabýti nějakých zpráv o dívce, která uskutečňovala tak dobře nejzářnější ideje, vyjádřené o ženách poesií orientálskou, ale příliš obratný, aby takto kompromitoval budoucnost svého štěstí; řekl fiakristovi, aby jel dále ulicí Saint-Lazare a odvezl ho do jeho paláce. Druhého dne jeho první komorník jménem Laurent, hoch mazaný jako Frontin ze staré komedie, vyčkával nedaleko domu, obývaného neznámou, doby, kdy se roznášejí dopisy. Aby mohl podle libosti číhati a obcházeti kol paláce, koupil si podle zvyku policejních zřízenců, kteří se chtějí dokonale přestrojiti, kroj Auvergnanův, zkoušeje napodobiti jeho fysiognomii. Když listonoš, který toho dopoledne měl službu v ulici Saint-Lazare, přicházel, Laurent se stavěl, jako by byl posluhou a jako by si nemohl vzpomenouti jména osoby, které měl odevzdati balíček, a tázal se listonoše. Oklamán z počátku vzezřením. této postavy, tak pittoreskní ve středu pařížské civilisace, poučil ji, že palác, kde bydlí Dívka se zlatýma očima, patří donu Hijosovi, markýzi de San-Réal, španělskému grandovi.

Ovšem Auvergnan neměl řízení u markýze.

- Můj balíček, řekl, je pro markýzu.

- Je nepřítomná, odvětil listonoš. Její dopisy se vracejí do Londýna.

- Markýza není tedy mladá dívka, která…

- Ach! řekl listonoš, přerušuje komorníka a pohlížeje na něho pozorně, tys posluha, jako že nyní tančím.

Laurent ukázal několik zlaťáků žvavému listonoši, který se ihned usmál.

- Vizte, hle jméno vaší koroptvičky, řekl, vzav z kožené brašny psaní, které mělo londýnské razítko, a na němž byla tato adressa: 

Slečna

PAQUITA VALDÉSOVÁ

ulice Saint-Lazare, palác de San-Réal

PAŘÍŽ

napsaná písmem protáhlým a drobným, které projevovalo ženskou ruku.

- Nedal byste se svésti na láhev Chablis a dušené filet s žampiony a několik tuctů ústřic před ním? řekl Laurent, který si chtěl získali drahocenného přátelství listonošova.

- V půl desáté po službě. Kde?

- Na rohu ulice de la Chaussee d’Antin a ulice Neuve des Mathurins u STUDNY BEZ VÍNA, řekl Laurent.

- Poslouchejte, příteli, řekl listonoš, shledav se s komorníkem za hodinu po tomto setkání, je-li váš pán zamilován do oné dívky, ukládá si proklatou práci! Pochybuji, že by se vám podařilo ji spatřiti; po deset let, co jsem v Paříži listonošem, mohl jsem vypozorovati mnohý dveřní system! ale mohu věru říci a beze strachu, že budu nařknut ze lži některým ze svých kamarádů, že není druhých tak tajemných vrat, jako jsou u pana San-Réal. Nikdo nemůže do paláce vniknouti bez nevím kterého hesla, a všimněte si, že je schválně vybrán mezi dvorem a zahradou, aby se zabránilo veškerému spojení s ostatními domy. Vrátný je starý Španěl, který nikdy nepromluví slova francouzského, ale který vám proslídí tváře lidí, jako by to učinil Vidocq, aby poznal, nejsou-li to zloději. A jestli by se (...)

(......)