Eduard Bass

CIRKUS HUMBERTO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VI

„Přála bych si, aby svatba byla tichá,“ pronesla Anežka Berwitzová.

„Co tomu říkáte, barone?“ otázal se Berwitz pana Gaudeama, nalévajíc mu víno. „Hádáme se o to už týden a shodli jsme se jen potud, že vy máte být v té věci rozhodčím.“

„Děkuji za vzácnou důvěru,“ usmál se pan Gaudeamus, „ač tentokrát není zrovna příjemná. Musím totiž milostivé paní odporovat. V cirkuse má být tichý leda krach. Ostatní všecko se má dělat s bubnem.“

„Nu tak - co jsem povídal?“ vytahoval se Berwitz. „Víte, barone, kdyby bylo po mém, vypravil bych celou svatbu jako pantomimu. Já bych hrál šerifa, Helena by byla šerifova dcera, Vašku by byl zamilovaný cowboy... nebo ne, byl by mladý farmář z druhé strany hranic, přijel by s celým průvodem koní na námluvy, já bych mu dceru nedal, on by ji unes, já bych po něm střílel...“

„A přitom ho ještě zastřelil, viď?“ přerušila ho paní Anežka. „Viděl jste už, barone, takového blázna?“

„Mlč, Anežko, to hlavní mělo být zajmout faráře... víš, chytit lasem faráře a odvézt ho do pralesa, by tam požehnal sňatku. A to jsem si myslel, kdyby ten farář byl opravdický, že by bylo opravdické i to požehnání...“

„A vy si myslíte, pane řediteli,“ smál se Gaudeamus, „že byste mohl hamburského arciděkana chytat lasem?“

„No, když bych mu řádně zaplatil...“

„Tomu budete muset řádně zaplatit i bez lasa. Koukejte, vy si přece nemusíte dělat reklamu, když už jsou lidé u vás v boudě. Ale okázalá, dobře zrežírovaná svatba může být pro Cirkus Humberto velkou reklamou. To se ovšem musí rozvinout mimo podnik, po hamburských ulicích...“

„Velká paráda! No ovšem. To je báječný nápad, barone. To je úžasné, že mne to hned nenapadlo. Defilé všech zvířat... Ale to musím hned koupit párek velbloudů. Bez velbloudů by ta svatba nebyla úplná. Dám okamžitě zatelegrafovat Hagenbeckovi.“

„Co tě to posedlo s velbloudy?“ zarážela ho Anežka. „Uvažuj raději o nějakém daru do mladé domácnosti, když nechceš vyplatit věno.“

„Ti velbloudi, to bude můj dar. Odpusť, Anežko, ale ty to tak necítíš jako já, jaká je to hanba, že ještě nemáme velbloudy. Každý jarmarečník vodí si dnes dromedára a my, taková stará rodina, máme jít do ulic bez velbloudů? Co by si lidé o nás pomysleli? Jak bychom vypadali? Říkám ti, svatba je bez velboudů nemožná.“

Mají-li stěny uši, byly uši maringotek v těch dnech ohlušeny debatami o nadcházející události.

„Představuji si,“ řekla Alice Kerholcová paní Hammerschmidtové, když vůz pokladny a švadlen kodrcal z Lüdenscheidu do Iserlohnu, „představuji si, jak bude naší Helence slušet svatební kostymek s volánky. Je tak útlá v pasu, a když se ještě sešněruje...“

„Kostymek?“ pozastavila se paní Hammerschmidtová, „jakýpak kostymek? Helena musí mít velké svatební šaty s kolosální vlečkou, jak se na takovou rodinu patří!“

„Mně by se však na ní více líbil štíhlejí kostym, to teď půjde do módy. Vpředu pěkně přilehlý k tělu...“

„Já vím, já vím, nová nemravnost. Má milá Alice, věř mi, nebylo nad širokou krinolinu. To bylo tělo pěkně (...)

(......)