Eduard Bass

CIRKUS HUMBERTO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VII

„Pozdrav Bůh, inšpektore!“

„Dejžto Pámbů, direktore!“

„Jak se ti daří, inšpektore?“

„A co tobě, direktore?“

Karas otec a Karas syn stáli proti sobě, zahrnovali se tituly a chechtali se té slávě. Karas Anton nebyl už pouhý cirkusový stavěč a jeho kavalec ve voze číslo osm se pro příští jaro uvolnil. Způsobil to Petr Berwitz hned ten večer po svatbě.

„Všimla sis,“ řekl tehdy Anežce, „jak dobře vypadal Anton v cylindru? Šaty dělají člověka, ale co je to platné, cylindr udělá gentlemana. Takovou důstojnou postavu bychom neměli nechat mezi hilfáky. Mimo to je to teď náš příbuzný. Tchán naší dcery, to je pomalu jako rodný švagr.“

„A máš pro něj nějaké lepší místo?“ zeptala se Anežka.

„Ano. Po chromém Harweyovi. Garderoba a rekvisity jsou velký kus našeho jmnění a Kerholec to nemůže trvale obstarávat. Má toho tak dost, když zvěře a vozů přibylo.“

„To by nebylo špatné, Petře.“

„A dám mu titul inspektor. Bude třeba s náminěkdy obědvat, bude ho někde nutno představit jako příbuzného. Inspektor Karas - to zní docela jinak.“

„Nu, když ti na tom tak záleží...“

„Záleží, ovšemže záleží. Svět miluje dekor. Já bych ho nejraději oblékl do černých šatů, jako mívali za starodávna radní páni. Se zlatým řetězem na krku.“

„A nejraději bys mu říkal lordmayor nebo strážce pečeti nebo vrchní podkomoří...“

„A bylo by to něco špatného? Lidem by to velmi imponovalo!“

„Do šlechtického stavu bys ho nechtěl povýšit?“

„Nu, rytíř Karas z Karasova - to by neznělo špatně.“

„Neblázni, Petře. Anton převezme skladiště a dostane jméno inspektora. To je rozuné. Ostatní fantasie si ponech jen do svých dnů. Dobrou noc.“

„Aspoň řže jsi mi toho inspektora ponechala. Člověk má přece jen pocit, že provdal dceru do lepší rodiny.“

To tedy byla ta změna, při které oba Karasové na sebe po straně mrkali. Druhá změna vyplývala jako samozřejmost: bylo nutno před odjezdem na turné doplnit mužstvo stavěčů. Kerhoelc začal o tom mluvit a mladý Karas měl to okamžitě rozřešno: dopíše se do Horní Sněžné. Táta se zaradoval, že dostane k cirkusu své kamarády, ale Vašek mu to zatrhl.

„Omyl, inšpektore. Do party nepřijdou tvoji kamarádi, ale moji. Cirkus Humberto potřebuje mladé lidi.“

„To bude pěkný blázinec,“ bručel nespokojeně starý Malina. „Celý život jsem vás otloukal, a teď abych na stará kolena začínal znovu s nějakými vesnickými jelimánky.“

„Ty hochy si vezme na starost Bureš,“ rozhodoval Vašek. „Ostatně přijedou vesměs hoši, kteří už byli u cirkusu.“

V osmičce byla uvolněna čtyři lůžka a ještě před vánocemi zapisoval si pan Steenhouwer do seznamu mužstva jména Bláha Jan, Cerha Antotnín, Cikhart Jiří, Krčmářík Josef. Všichni byli vrstevníci Vaškovi, kteří už jako děti uznávali jeho náčelnictví; všichni měli už své cirkusácké zkušenosti stavěčské, a jedouce do Hamburku, nepřivářželi si jen své trubky, ale i po páru plstěných papučí, aby po rozloženém stanovém plátně neběhali v botách. Starý Karas byl blažen, že mohl denně klábosit o Horní Sněžné. Bylo jich s (...)

(......)