Eduard Bass

CIRKUS HUMBERTO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

III

Pan Dvořák, portýr divadla Varieté, zaslechl, jak před vchodem zastavila drožka. Vykoukl oknem a viděl, že z drožky vystupuje starší pán, pán tak ušlechtile krásný, vznešený a důstojný, jako by to byl sám státní rada Goethe. Karlínský pan Dvořák sice neměl tušení, že byl nějaký státní rada Goethe, ale pochopil, že je to významná návštěva. Proto vyšel z vrátnice, otevřel dveře a hluboce se uklonil.

„Dobrý den,“ řekl neznámý německy, „kdepak je zde ředitelství?“

„Koho mám ohlásit, prosím?“ zeptal se pan Dvořák, víc ze své zvědavosti než ze služební nutnosti.

„Bimbam,“ odpověděl vznešený cizinec.

„Jak prosím?“

„Bimbam!“ odpověděl neznámý znovu.

„Moment...“ řekl pan Dvořák a vyjeven zalezl do vrátnice k domácímu telefonu. Ve Varieté byl zaveden domácí telefon, neboť co se v Karlíně usadil inženýr Křižík, patřilo k místnímu patriotismu zámožných domů podporovati mladého vynálezce.

„Haló,“ zavolal pan Dvořák pana Steenhouwera, „je tu nějaký nóbl pán a chce do ředitelství.“

„Jak se jmenuje?“

„To je to, pane sekretáři, já se to stydím opakovat. Snad jsem mu nerozuměl, ale dvakrát jsem se ho ptal a on mi po každé řek takovou nemožnou věc. Prý Bimbam...“

„Ach, Bimbam Bimbam?“

„Ne, jen Bimbam!“

„Ale to je Bimbam Bimbam.“

„Moment!“

Pan Dvořák vystrčil hlavu z vrátnice.

„Pan Bimbam Bimbam?“ zeptal se toho vznešeného.

„Ano. Bimbam Bimbam.“

„Tak tedy jó,“ křikl pan Dvořák do telefonu, napůl už z toho blázen, „Bimbam Bimbam.“

„Tak přece Bimbam Bimbam,“ odpověděl Steenhouwer, „ať přijde nahoru.“

„Prosím, pane Bimbam Bimbam,“ vylezl zase pan Dvořák, ale už se tak neukláněl, „ráčej po schodišti do prvního patra, pane Bimbam Bimbam, a první dveře vlevo, pane Bimbam Bimbam...“

„Děkuji,“ řekl pan Bimbam Bimbam vlídně a kráčel klidným, pružným krokem ke schodišti.

„Jsem Bimbam Bimbam,“ představoval se nahoře Steenhouwerovi, „to první je příjmení, to druhé je osobní jméno. Do seznamů pište tedy obráceně Bimbam Bimbam a nikoli Bimbam Bimbam.“

„Samozřejmě, pane Bimbam,“ usmál se Steehouwer, dívaje se s neskrývaným překvapením na vysoké čelo, krásné velké oči, orlí nos a pěkně vykrojená ústa pana Bimbama. Pan Bimbam vypadal jao starořímský senátor a to právě bylo Steenhouwerovi podivné. Neboť pan Bimbam byl nejslavnější komik let devadesátých, dvacet minut prý publikum řičí smíchy, když se objeví na scéně. A tu stojí před ním tak, že přehodit si togu, mohl by ihned hráti Caesara.

„Váš příchod je ovšem pro nás velkým překvapením,“ pokračoval Steenhouwer, „jste snad první artista, který přijíždí mimo termín.“

„Ano. Ale to je proto, že přicházím do Prahy po prvé. Ještě jsem tu nikdy nebyl. Pro mne je hrozné pomyšlení pracovat před obecenstvem, které neznám. Každé město má jiné publikum. Kdybych byl na scéně tři čtvrti hodiny, celkem by mi to nevadilo. Ale já to mám rozpočteno na dvacet minut a to nemohu ztrácet každý den pět minut na zápas s diváky, abych je dostal do nálady. Já je musím chytit hned. Proto jedu do města, kde jsem (...)

(......)