IX. Špatný sklenář
Jsou povahy
čistě kontemplativní, naprosto neschopné činu, které přesto
pod jakýmsi tajemným a neznámým impulsem jednají leckdy s prudkostí, jíž by se
samy považovaly za neschopné.
Člověk, jenž obávaje se, že nalezne u
svého domovníka nějakou žalostnou novinu, zbaběle loudá se hodinu
přede dveřmi, neodvažuje se vejít, člověk, který schovává
čtrnáct dní list, aniž jej rozpečetí, nebo rozhodne se teprve po
půl létě provést nějaký krok nutný již po celý rok -- cítí
někdy, že jest náhle vržen k činu neodolatelnou silou jako šíp z
luku. Moralista a lékař, kteří mají za to, že všechno vědí,
nemohou vysvětlit, odkud se bere tak náhle ta bláznivá energie v těch
duších líných a rozkošnických a kterak, nejsouce schopny provést věci
nejjednodušší a nejnutnější, nacházejí v jistou chvíli luxusní odvahu
provést věci nejabsurdnější a často i
nejnebezpečnější.
Jeden z mých přátel, nejnevinnější
snílek, jaký kdy žil, založil jednou oheň v lese, aby viděl, jak
pravil, zda oheň se vzejme tak snadno, jak se obyčejně tvrdí.
Desetkrát za sebou se pokus nezdařil; po jedenácté se povedl až
příliš znamenitě.
Jiný si zapálí doutník vedle sudu střelného
prachu,
aby viděl, aby věděl, aby pokoušel osud, aby
přinutil sama sebe osvědčit svou odvahu, aby dělal
hráče, aby poznal rozkoše úzkosti, jen tak z rozmaru, z dlouhé chvíle.
Je to jakási energie, která prýští z nudy a
snění: a ti, v nichž se tak patrně jeví, bývají obyčejně,
jak jsem pravil, bytosti nejlhostejnější a nejsnivější.
Jiný, tak bázlivý, že klopí oči i před
pohledem mužů, že musí sebrat všechnu ubohou svou vůli, má--li
vstoupit do kavárny anebo jít k divadelní pokladně, kdež kontroloři
zdají se mu být nadáni vznešeností Minoa, Aiaka a Rhadamanta, vrhne se divoce
na mimojdoucího starce a obejme ho s entusiasmem před udiveným davem.
Proč? Poněvadž... poněvadž tato
fyziognomie mu byla neodolatelně sympatickou? Možná; ale je
správnější předpokládat, že on sám neví, proč.
Byl jsem nejednou obětí těchto krizí a
těchto vzrušení, jež opravňují nás věřit, že zlí Démoni nás
posednou a působí, že provádíme nevědomky jejich nejabsurdnější
vrtochy.
Jednoho jitra vstal jsem nevrlý, smuten, znaven
nečinností, puzen, (...)
(......)