XII. Davy
Není každému
dáno koupat se v množství: těšit se z davu jest umění; a jen ten
může na útraty lidského pokolení hýřit životní silou, jemuž
sudička vdechla v kolébku náklonnost k přestrojení a k
přetvářce, nenávist k bydlišti a vášeň k cestování.
Množství, samota: termíny souznačné a
zaměnitelné pro činného a plodného básníka. Kdo nedovede zalidnit
svou samotu, nedovede býti sám ani v hlučném davu.
Básník těší se té skvostné výsadě, že
může podle libosti být i sebou samým i jiným. Jako ony bloudící duše, jež
hledají tělo, vstupuje, kdykoli chce, v osobnost každého. Pro něho
jediného vše je volné; a zdá--li se, že některá místa jsou pro něho
zavřena, to proto, že v jeho očích nestojí za to, aby je navštívil.
Ten, jenž se prochází sám a zamyšlen, saje
zvláštní opojení z tohoto vesmírného obcování. Ten jenž snadno splyne s davem,
pozná zimničné rozkoše, jež provždy zůstanou nepřístupnými
egoistovi, (...)
(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky