Charles Baudelaire
překlad: Hanuš Jelínek

MALÉ BÁSNĚ V PRÓZE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XV. Koláč

Cestoval jsem. Krajina, v níž jsem se ocitl, měla v sobě neodolatelnou velikost a vznešenost. Něco z ní přešlo nepochybně v tom okamžiku v mou duši. Myšlenky mé poletovaly s lehkostí rovnou lehkosti atmosféry. Sprosté vášně, jako nenávist a profánní láska, zdály se mi nyní tak vzdálenými jako mračna, která táhla na dně propastí pod mýma nohama; duše má zdála se mi tak rozklenutou a tak čistou jak kopule nebes, jež mne obklopovala; vzpomínka na věci pozemské vcházela v mé srdce jen zeslabená a ztlumená jako znění zvonků nespatřitelných stád, jež se pásla daleko, velmi daleko na svahu jiné hory. Po nehybném jezírku, černém svou nesmírnou hloubkou, táhl chvílemi stín oblaku, jako odraz pláště vzdušného obra, letícího nebem. A vzpomínám si, kterak tento slavnostní a vzácný pocit, jejž působil veliký a úplně tichý pohyb, mě naplňoval radostí a spolu i bázní. Krátce, dík úchvatné kráse, jíž jsem byl obklopen, cítil jsem se v dokonalém souladu se sebou samým a vesmírem; ba myslím, že ve své dokonalé blaženosti a ve svém úplném zapomnění všeho zla pozemního dospěl jsem docela k tomu, že nezdály se mi již tak směšnými žurnály, které tvrdí, že člověk se zrodil dobrým; -- když tu nevyléčitelná hmota obnovila své požadavky a já pomýšlel na to, zahnat únavu a utišit chuť k jídlu, již způsobilo tak dlouhé stoupání. Vytáhl jsem z kapsy veliký krajíc chleba, koženou číšku a lahvičku jakéhosi elixíru, jejž lékárníci tenkrát prodávali turistům, aby jej příležitostně mísili se sněhovou vodou.
   Krájel jsme klidně svůj chléb, když tu jakýsi lehoučký šum přinutil mne zvednout oči. Přede mnou stála malá, černá, otrhaná a rozježená bytost, jejíž vpadlé, plaché a jakoby úpěnlivé oči hltaly ten kus chleba. A já zaslechl, kterak vydechla tichým a drsným hlasem slovo: Koláč! Nemohl jsem se (...)

(......)