XXIII. Samota
Jeden lidumilný
novinář mi pravil, že samota člověku neslouží; a aby
podepřel svou tezi, citoval, jako všichni nevěřící, slova Církevních
Otců.
Vím, že ďábel rád chodí po místech suchých
a že Duch vraždy a oplzlosti se zázračně rozplameňuje na místech
osamělých. Ale možná, že tato samota je nebezpečná jen duši lenivé a
toulavé, která ji zalidňuje svými vášněmi a svými chimérami.
Jest jisto, že mluvka, jehož největším
potěšením je mluvit z katedry nebo z tribuny, byl by ve velikém
nebezpečí stát se na ostrově Robinsonově zuřivým šílencem.
Nežádám na svém novináři odvážných ctností Crusoëových, ale přeji si,
aby nepronášel obvinění proti těm, kdož milují samotu a tajemství.
Jsou v našich žvástavých rasách individua, která
by s menším odporem se smířila s trestem smrti, kdyby jim bylo dovoleno z
popraviště promluvit důkladnou řeč bez obavy, že Santerrovi
tamboři jim nevčasně nepřetrhnou řeč.
Nelituji jich, poněvadž tuším, že jejich
řečnické výlevy jim připravují stejné rozkoše, (...)
(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky