XXVI. Oči chudých
Ah! vy chcete
vědět, proč vás dnes nenávidím. Vám bude nejspíše méně
snadno to pochopit než mně vám to vysvětlit; neboť jste, myslím,
nejkrásnější příklad ženské nedovtipnosti, jaký lze vůbec najít.
Strávili jsme spolu dlouhý den, jež se mi zdál
krátkým. Slíbili jsme si ovšem, že všechny naše myšlenky nám budou oběma
společné a že duše nás obou od nynějška splynou v jedinou; -- sen, v
němž celkem vzato není nic originálního, leda to, že byl sněn všemi
lidmi, nikým však uskutečněn.
Večer, když jste byla trochu znavena,
zachtělo se vám usednout před novou kavárnou, tvořící nároží
nového boulevardu, jenž, ač ještě pln rumu, ukazoval již
slavnostně svou nedokončenou nádheru. Kavárna zářila. Ba i plyn
plýtval vším žárem prvního rozžehnutí a osvětloval ze všech sil
stěny, oslepující bělostí, oslňující hlatě zrcadel, zlato
lišt a rohů, pážata s buclatými tvářemi tažená smečkou psů,
dámy, usmívající se na sokola, který jim seděl na ruce, nymfy a
bohyně, nesoucí na hlavě ovoce, paštiky a zvěřinu, Heby a
Ganymedy, podávající vztaženou paží malou amforu na čaj nebo dvojbarevný
obelisk různých zmrzlin: celou historii a celou mytologii ve službě
labužnictví.
Právě před námi na ulici stál jakýsi
dobrý muž, asi čtyřicátník, s umdlenou tváří, s
prošedivělým vousem, jenž držel za ruku malého hocha a na druhé ruce nesl
malou bytost, ještě příliš slabou, (...)
(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě