XLIV. Polévka a oblaka
Můj
bláznivý drahoušek mě pozval k obědu a já hleděl otevřeným
oknem jídelny na ty pohyblivé architektury, jež bůh tvoří z par, na
ty zázračné konstrukce z nehmotného. A myslil jsem si při svém
pozorování: “Všechny tyto fantasmagorie jsou skoro tak krásné jako oči mé
krásné milenky, té bláznivé potvůrky se zelenýma očima.“
A náhle jsem dostal silnou ránu pěstí do
zad a uslyšel jsem drsný a rozkošný hlas, hlas hysterický a jako
ochraptělý kořalkou, hlas mého milovaného drahouška, jenž pravil:
“Půjdeš -li pak již jednou sníst svou polévku, ty neřádný
kramáři s oblaky?“
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě