XLVI. Ztráta aureoly
“Jakže! vy zde,
můj drahý? Vy, a na špatném místě? vy, jenž pijete kvintesence! vy,
který jíte ambrosii! Opravdu, to mě překvapuje.“
“Můj drahý, znáte mou hrůzu před
koni a vozy. Právě teď, když jsem ve velkém spěchu
přecházel boulevard, jak jsem skákal v blátě tím pohyblivým chaosem,
kde smrt cvalem přibíhá ze všech stran zároveň, sklouzla mi při
náhlém pohybu z hlavy moje aureola do bláta na dláždění. Neměl jsem
odvahy ji zvednout. Soudil jsem, že je méně nepříjemné ztratit své
odznaky než dát si přerážet hnáty. A pak, řekl jsem si, neštěstí
je přece k něčemu dobré. Nyní se mohu procházet inkognito,
dělat nízké skutky a oddávat se zkaženosti jako obyčejní smrtelníci.
A tu mě máte, zcela podobného vám, jak vidíte!“
“Měl byste aspoň dát na nárožích
ohlásit tu aureolu nebo ji dát hledat policií.“
“Opravdu ne! Je mi tu dobře. Vy jediný jste
mě poznal. Ostatně důstojnost mě nudí. A pak myslím s
radostí na to, kterak nějaký špatný básník ji zdvihne a nestoudně si
ji posadí na hlavu. Učinit někoho šťastným, jaká to rozkoš! a
zvláště učinit šťastným někoho, kdo mi bude k smíchu!
Pomyslete si X nebo Y! jak to bude směšné!“
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě