IV. Vtipkář
Byl to výbuch
nového roku; chaos bláta a sněhu, jímž prolétalo tisíc kočárků,
jiskřící hračkami a bonbony, třesoucí se vášní a zoufáním,
oficielní delirium velkého města, stvořené, aby pomátlo hlavu
největšímu samotáři.
Uprostřed této bohapusté vřavy a toho
hluku čile cupal osel, poháněný bičem jakéhosi nemotory.
Právě když osel zahýbal na rohu kol
chodníku, krásný pán v rukavičkách, lakýrkách, s hroznou kravatou a
uvězněný v docela nových šatech, poklonil se obřadně
před poníženým zvířetem, a pravil mu, zdvíhaje klobouk: “Přeji
vám šťastný a veselý nový rok!“ načež se obrátil k jakýmsi
kamarádům s výrazem samolibosti, jakoby s prosbou, aby připojili
svůj souhlas k jeho uspokojení.
Osel neviděl toho krásného vtipkáře a
horlivě běžel dále, kam ho volala jeho povinnost.
A mne, mne náhle pojal nesmírný vztek na tohoto
velkolepého hlupáka, jenž, jak se mi zdálo, soustřeďoval v sobě
všechnu duchaplnost Francie.
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky