V. Dvojitá komnata
Komnata, jež
podobá se snu, komnata opravdu
duchová, kde nehybná atmosféra je lehce
zbarvena do růžova a do modra.
Tam duše koupá se v lenosti, prodchnuté
vůní touhy a lítosti. -- Je to něco soumračného, něco
namodralého a narůžovělého; sen rozkoše při zatmění.
Nábytek má tvary prodloužené, vysílené,
zmalátnělé. Zdá se, že ten nábytek sní; řekl bys, že jest nadán
jakýmsi somnambulickým životem jako rostliny a kamení. Látky mluví němou
řečí, jako květy, jako zapadající slunce.
Na zdech žádná umělecká ohavnost. V
poměru k čistému snu, k neanalyzovanému dojmu, umění definované,
umění pozitivní je blasfemií. Zde má všechno postačitelnou jasnost a
lahodnou temnotu harmonie. Nekonečně jemná, nejvybranější
vůně, v niž se mísí lehoučká vlhkost, pluje v této
atmosféře, kde dřímající duch jest kolébán senzacemi skleníku.
Mušelín bohatě prší před okny a
před ložem, a rozlévá se ve sněžných kaskádách. Idol, vládkyně
snů, leží na tomto loži. Ale jak se sem dostala? Kdo ji přivedl? Jaká
magická moc ji usadila na tento trůn snění a rozkoše? Co na tom! je
tu! poznávám ji.
Jsou to opravdu ty oči, jichž plamen
proniká soumrakem; ty jemné a hrozné
zorničky, jež poznávám po
jejich strašlivé zlomyslnosti. Často jsem je studoval, ty černé
hvězdy, které si vynucují pozornost a obdiv.
Kterému laskavému božství jsem zavázán za to, že
jsem takto obklopen tajemstvím, tichem, mírem a vůněmi? O blaženosti!
To, co obyčejně jmenujeme životem, to ani ve svém
nejšťastnějším rozpětí nemá nic společného s tímto životem,
jejž nyní znám a jejž chutnám minutu za minutou, vteřinu za vteřinou.
Nikoli! není již minut, není již vteřin!
Čas zmizel: Věčnost kraluje, věčnost rozkoší!
Avšak hrozná, těžká rána zaduněla na
bránu a jakoby v pekelných snech, zdálo se mi, že jsem dostal ránu motykou do
žaludku.
A pak vstoupila Příšera. Je to soudní
vykonavatel, jenž mne přichází mučit ve jménu zákona; mrzká
kuběna, která přichází křičet svou (...)
(......)
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě