Giovanni Boccaccio
překlad: Radovan Krátký

DEKAMERON
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘÍBĚH PRVNÍ

Jeden rytíř slouží španělskému králi, a protože se mu zdá, že byl za to špatně odměněn, dokáže mu král na základě bezpečné zkoušky, že to není vinou jeho, ale vinou osudu, jenž není rytíři přízniv, a potom rytíře skvěle obdaruje.

 

Musím to považovat za převelikou přízeň, ctné paní, když mi náš král dal přednost při takové věci, jako je vyprávění o šlechetnosti; jako je slunce ozdobou a okrasou celé oblohy, tak šlechetnost dodává každé jiné ctnosti jas a třpyt. Povím vám o ní tedy jeden drobný příběh, protože je po mém soudu veselý a protože nebude bez užitku připamatovati si jej.

Vězte tedy, že mezi chrabrými rytíři, co jich odedávna bylo v našem městě, žil i jeden - a snad nejlepší -, jenž se jmenoval Ruggieri. Byl i bohatý, i velkodušný, ale když uvážil, jak se žije v Toskánsku a jaké jsou tu mravy, seznal, že by tu nemohl - anebo jen velmi málo - projevit svou chrabrost, a rozhodl se proto, že stráví nějaký čas u dvora Alfonse, krále španělského, o němž v těch dobách šla pověst, že svou chrabrostí předčí každého jiného pána. Odebral se tedy slavně se svými zbraněmi, koňmi a družinou do Španěl a král ho tu přelaskavě přijal.

Messer Ruggieri tedy meškal ve Španělsku, vedl skvělý život, dokázal v bojích pozoruhodné věci a dosti brzy dosáhl toho, že byl uznáván za chrabrého.

Když byl již hezký čas u krále a pozoroval přitom jeho způsoby, zdálo se mu, že král tu a tam daroval někomu hrad či město či baronství dosti málo obezřetně, protože je udílel těm, kteří si to nezasloužili, a protože on sám, jenž měl o sobě vysoké mínění, nic nedostal - i usoudil, že se tím tuze zlehčuje jeho pověst, a rozhodl se z té příčiny, že odejde, a požádal také krále o propuštění.

Král mu dovolil odejít a daroval mu nejkrásnější a nejlepší mulu, na které kdy kdo jezdil, jež byla messeru Ruggierimu vítaná vzhledem k dlouhé cestě, kterou měl před sebou.

Hned nato však král pověřil jednoho svého spolehlivého sluhu, aby nějakým způsobem, který uzná za nejlepší, docílil toho, že bude messera Ruggieriho doprovázet - ovšem tak, aby rytíř nepoznal, že sluha je vyslán králem, a aby sledoval vše, co rytíř řekne, a to tak, aby to mohl potom opakovat, a pozítří aby Ruggierimu řekl, že se má vrátit ke králi.

Sluha dával pozor, a jakmile messer Ruggieri vyjel z města, velmi obratně se k němu připojil a řekl mu, že jede rovněž směrem na Itálii.

Messer Ruggieri tedy jel na mule, kterou dostal od krále, povídal si se sluhou o tom a o onom, a když se blížila devátá hodina, řekl:

"Myslím, že bude dobře, když necháme zvířata vymočit."

I zavedli je do stáje a všechna zvířata kromě muly se tu vymočila.

Pak pokračovali v cestě, podkoní pořád dával pozor, co rytíř říká, a tak dojeli k jedné řece, kde se při napájení zvířat mula vymočila do vody.

Když to spatřil messer Ruggieri, (...)

(......)