Giovanni Boccaccio
překlad: Radovan Krátký

DEKAMERON
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘÍBĚH PÁTÝ

Paní Dianora žádá na messeru Ansaldovi v lednu zahradu tak krásnou, jako je v květnu. Messer Ansaldo se zaváže černokněžníkovi a zahradu jí opatří. Manžel dovolí paní Dionaře, aby byla Ansaldovi po vůli, ale ten, když se doví o manželově šlechetnosti, zbaví paní jejího slibu, načež čaroděj zbaví Ansalda jeho závazku a nic od něho nežádá.

 

Každý z veselé společnosti vychvaloval ještě messera Gentileho až do nebe, když tu král přikázal Emilii, aby pokračovala ve vyprávění. Ta směle a téměř dychtivě začala vyprávět:

Jemnocitné paní, nikdo nemůže po právu říci, že messer Gentile nejednal velkodušně, ale kdyby chtěl někdo tvrdit, že více už nelze chtít, pak by nebylo jistě obtížné dokázat, že je to možné. O tom se vám chystám vyprávět ve svém příběhu.

Friulský kraj je chladný, ale jsou zde půvabné a krásné hory, mnoho řek a jasné bystřiny; zde pak je též město zvané Udine, v němž kdysi žila krásná a urozená paní jménem Dianora. Byla ženou velmi bohatého, příjemného a dobromyslného člověka, jenž slul Gilberto. Pro svou cenu jistě zasluhovala, aby byla milována velmi ušlechtilým a vysokým šlechticem, jemuž bylo jméno Ansaldo Grandense. Byl to muž tuze vážený a tuze proslulý svými válečnými činy a uhlazeností - ale ačkoli paní Dionaru horoucně miloval a dělal všecko možné, aby byl rovněž milován, ba posílal jí co chvíli vzkazy, namáhal se nadarmo.

Šlechticovy vzkazy začaly paní brzy obtěžovat, a když viděla, že ji neustále miluje a posílá jí vzkazy, i když mu odpírá vše, co od ní žádá, usmyslila si, že se ho zbaví podivnou a podle jejího mínění nesplnitelnou žádostí. I řekla jednoho dne ženě, kterou k ní Ansaldo co chvíli posílal:

"Často jsi mi, dobrá ženo, tvrdila, že messer Ansaldo mě nade vše miluje; nabízel mi tvým prostřednictvím i skvostné dary, ale já je nikdy nepřijmu, neboť mě jimi nikdy nedonutí, abych ho milovala či abych mu byla po vůli. Kdybych však byla jista, že mě miluje tak, jak tvrdíš, rozhodně bych se odhodlala Ansalda milovat a učinila bych vše, co žádá. Přesvědčí-li mě proto tím, oč ho požádám, podvolím se všem jeho přáním." Tu pravila ta dobrá žena:

"A co byste si, paní, přála, aby vykonal?"

Paní odvětila:

"Mé přání je takovéto: přeji si mít v měsíci lednu, který se blíží, zahradu nedaleko tohoto města, v níž by bylo plno zelené trávy, květů a tolik listnatých stromů, jako by byl měsíc máj. Jestli to nedokáže, ať už ke mně neposílá ani tebe, ani nikoho jiného, neboť bude-li mě pak ještě dále dráždit, budu si stěžovat svému manželovi a rodičům, jimž jsem až dosud vše zatajila, a postarám se, abych měla od něho pokoj."

Když šlechtic uslyšel, co jeho paní žádá a nabízí, rozhodl se, že se přece jen pokusí, co by se dalo v této věci podniknout, i když se mu zdálo skoro holou nemožností provést tuto těžkou věc a i když věděl, že paní to žádá od něho jenom kvůli tomu, aby ho zbavila veškeré naděje. Rozeslal proto do mnoha končin posly, aby pátrali, zda by se tam přece jen nenašel někdo kdo by mu (...)

(......)