Giovanni Boccaccio
překlad: Radovan Krátký

DEKAMERON
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘÍBĚH ČTVRTÝ

Messer Gentile de'Carisendi se vracel z Modeny a cestou vysvobodí z hrobky paní, kterou miluje a která tam byla pohřbena, neboť byla pokládána za mrtvou. Paní však přijde k sobě, porodí hošíka a messer Gentile ji vrátí jejímu manželu Niccolucciovi Caccianimicovi.

 

Všichni žasli nad tím, jak mohl někdo chtít prokázat druhému službu svou vlastní krví, a všichni tvrdili, že Natan jistě předčil svou velkomyslností krále španělského i opata z Cluny. Bylo o tom řečeno mnoho věcí z té i z oné strany, ale král posléze pohlédl na Laurettu a dal jí tak najevo, že si přeje, aby vyprávěla - pročež Lauretta bez meškání začala:

Byly zde - mladé paní - vyprávěny tak skvělé a krásné věci, až se mi zdá, že na nás, kteří jsme ještě na řadě, nezbývá už nic, o čem by se dalo ještě vyprávět. Každé vyprávění bylo obestřeno nesmírnou velkolepostí, a proto nezbývá než sáhnout do skutků lásky, jež skýtají přehojnou zásobu námětů k rozhovoru o čemkoli. Jednak z tohoto důvodu, jednak proto, že se to tuze hodí pro náš věk, zamýšlím vám tedy vyprávět o jednom velkolepém činu jakéhosi zamilovaného. Mohlo by se vám sice zdát, že má chudší děj než ostatní příběhy, ale není tomu tak, uvážíme-li, že kvůli tomu, abychom se zmocnili toho, co milujeme, jsou rozdávány poklady, zapomíná se na nepřátelství, dává se v sázku vlastní život a čest i pověst, jež znamená ještě mnohem víc, že kvůli lásce se lidé vrhají do tisícerých nebezpečí.

V Bologni, v nádherném to městě lombardském, žil kdysi jeden šlechtic, jenž požíval velké vážnosti pro svou povahu a urozenost krve. Jmenoval se messer Gentile de'Carisendi a jako mladík se zamiloval do jedné urozené paní, jež slula Catalina a byla chotí jakéhosi Niccoluccia Caccianimica. Ježto se mu však v lásce nedařilo, málem si zoufal, a když byl jmenován podestou v Modeně, odebral se tam.

Niccoluccio nebyl v té době v Bologni, a paní se proto odebrala na svůj statek, ležící asi tři míle od města, neboť byla těhotná. Tu se však stalo, že paní zachvátila tak prudká mdloba, až v ní pohasly veškeré známky života, a všichni lékaři usoudili, že zemřela; nejbližší příbuzní paní tvrdili, že podle jejich řečí není ještě příliš dlouho těhotná, aby byl plod již vyvinutý, a proto se nikdo dál o paní nestaral a po velkém hořekování ji pohřbili tak, jak byla, do hrobky nedaleko kostela.

Jeden z jeho přátel oznámil tuto zvěst vzápětí též messeru Gentilovi a ten se nad tou zprávou velmi zarmoutil, ačkoli právě jemu se dostalo nejméně její přízně. Posléze si však řekl:

"Jsi mrtva, Catalino. Dokud jsi byla naživu, nedopřálas mi jediného pohledu; nyní se však nemůžeš bránit, a proto ti jistě budu moci uloupit nějaký polibek, třeba jsi mrtva."

To řka vyčkal, už nastane noc, aby jeho odjezd byl utajen, s jedním sluhou vsedl na koně a bez zastávky jel až tam, kde byla paní pohřbena. Zde otevřel hrobku, obezřele vstoupil dovnitř, položil se vedle paní, přitiskl svou tvář k její, a prolévaje slzy, mnohokrát ji políbil.

Chuť mužů, a (...)

(......)