Giovanni Boccaccio
překlad: Radovan Krátký

DEKAMERON
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘÍBĚH TŘETÍ

Mitridanes žárlí na Natanovu ušlechtilost a jde ho zavraždit. Ježto však ho nezná, setká se přímo s ním a Natan ho poučí, jak to má provést. Mitridanes se pak setká s Natanem v háji, který mu Natan označil, a když ho pozná, zastydí se a stane se Natanovým přítelem.

 

Všem to připadalo opravdu jako zázrak, když slyšeli, že nějaký duchovní učinil cosi velkolepého. Ježto pak rozhovor paní ztichl, přikázal král Filostratovi, aby pokračoval ve vyprávění, a ten bez okolků takto začal:

Španělský král byl zajisté štědrý, vznešené paní, a opat z Cluny vykonal snad neslýchaný čin. Vyslechnete-li však, jak se jeden člověk v obvyklé své šlechetnosti rozhodl věnovat jinému člověku, jenž po tom dychtil, svou krev i duši a jak by to byl také učinil, kdyby si to byl onen člověk chtěl vzít - bude vám to připadat neméně podivuhodné než předchozí příběhy a já vám o tom zamýšlím vyprávět.

Je naprosto jisté - můžeme-li věřit vyprávění některých Janovanů a jiných mužů, kteří v oněch končinách byli -, že kdesi v Kataji žil kdysi muž urozeného původu a tak bohatý, že se mu bohatstvím nikdo nevyrovnal. Jmenoval se Natan a přebýval poblíže cesty, po níž musel cestovat takřka každý, kdo se bral od západu k východu nebo od východu k západu. Ježto byl muž velkého ducha, štědrý a tuze toužil po tom, aby proslul svými dobrými skutky, dal si tu od mnoha mistrů vystavět v celkem krátkém čase krásný, veliký a bohatý palác, jaký nikdo nikdy neviděl, a co nejlépe jej vybavil vším, čeho je třeba k přijímání a uctění urozených lidí. Maje pak množství krásného služebnictva, vítal tu a hostil s roztomilostí a okázalostí každého, kdykoli přišel či odcházel.

Dodržoval tento chvalný obyčej tak, že ho podle pověsti znal nejen Východ, ale téměř celý Západ, a toto pohostinství ho neunavovalo, ani když už byl v letech. Tu se však stalo, že se zvěst o něm donesla i k sluchu jakéhosi mladíka, jenž slul Mitridanes a žil v končinách nedaleko odtud. Měl se za člověka neméně bohatého než Natan, a ježto začal žárlit na jeho pověst a zásluhy, umínil si, že tuto pověst zahladí anebo zastíní ještě větší štědrostí. Dal si proto vystavět palác podobný paláci Natanovu a jal se každého, kdo jej míjel, hostit tak, že snad nikdo nikoho tak štědře nehostil. A skutečně za krátkou dobu byl všude tuze znám.

Když však jednou dlel mladík sám a sám na dvoře svého paláce, stalo se, že sem vešla nějaká žena jednou z palácových bran, požádala ho o almužnu a obdržela ji. Když odešla, vrátila se sem druhou branou, opět dostala almužnu a tak to postupně udělala dvanáctkrát. Když se vrátila potřinácté, řekl jí Mitridanes:

"Nějak sis příliš zvykla, dobrá ženo."

Nicméně však jí dal almužnu.

Když stařena uslyšela jeho slova, odvětila:

"Ó jak jsi podivuhodná, štědrosti Natanova! Ačkoli jsem tam v jeho paláci prošla všemi dvaatřiceti branami jako teď tady a pokaždé jsem poprosila o almužnu, nikdy mě nepoznal - jak se zdálo - a vždy jsem almužnu dostala. Zde jsem přišla jen třináctkrát (...)

(......)